Uvězněná pod hladinou

❇Ve víru ledového tance❇

„Co tím myslíš, Crystaline?" nechápala Lissa.

Vědoucně jsem se usmála. „Myslím tím to, že vím, kde bude právě teď Mia a její přátelé."

„Chceš říci, že je právě teď na diskotéce nebo párty nebo jak se tomu nadává?" nakrčila Astrid zaraženě obočí.

„To je geniální," rozjasnil se Chantalin obličej, ale brzy se zase stáhl. „Ale má to pár háčků, Crystal. Jak se tam chceš dostat bez toho, aniž bys porušila nějaké pravidlo? Nezapomeň, že naše smysly se pitím alkoholu akorát zbytečně narušují. Neuvažujeme potom souvisle."

„Ale k čertu se smysly. Já vidím jako slepýš a slyším jako sova. Nebo to je opačně?" zabrblal si Augustin pro sebe.

„No, myslím, že v tom máš guláš. Slepýš totiž nevidí," plácla ho Lissa po zádech a rozesmála se.

„Neboj se, dám si pozor," ujistila jsem ustaranou Chantal. „A v čem ještě vidíš problém?"

„Tak třeba to, že když prostě Mia s námi nebude chtít mluvit, tak začne křičet a upozorní na sebe tak sto lidí. Ale výhoda je, že si ji můžeme odchytit a odvést do temného koutu. Která z možností se ti líbí víc?"

„Nebudu s ní mluvit nikde, kde na mě nikdo nevidí. Pamatuji si, jak to s ní dopadlo minule," ušklíbla jsem se.

„Dobře, tak to by mělo být vyřešeno. Už jen zbývá zařídit oblečení a to je asi všechno," zamračila se Lissa.

„Můžu tě nalíčit a učesat, Crystaline, prosím?" zatleskala Lissa nadšeně rukama. Při zmínce o tom, že se jdeme pobavit, nemohla postát na místě. Neustále se pohybovala a měnila svá místa, až jsem si připadala, že se pohybuje jako na kolotoči.

„Já opravdu nevím, Lisso, ale nechceš to raději přenechat Chantal? Přeci jen je v tom více zběhlejší než ty," ošila jsem se nepatrně. Lissu jsem skoro nikdy neviděla chodit namalovanou. K její osobnosti mi to nesedělo, protože byla bojovnice, neustále v pohybu.

„Mně je to jedno. Mám na práci jiné věci. Myslím, že to Lissa zvládne, Crystal, takže se jí můžeš plně svěřit do péče," mávla nade mnou rukou. Lissiane nadšeně zatleskala.

Za ruku mě odtáhla do vedlejší místnosti, kde na stole, na zemi a všude po pokoji ležela dívčí zkrášlovadla a oblečení. Se zamyšleným výrazem si mě posadila na otáčecí židli u zrcadla a zkoumala líčidla.

Podívala jsem se na sebe do zrcadla. Bylo to jen lehké čiré sklo, ve kterém jsem viděla odraz své hlavy. Jeho rám zdobily kované lístky květin, které se stříbřitě leskly, takže mi to všechno připomínalo obrovskou kouzelnou lunu v úplňku. Pokoj byl bílé vymalovaný, aby do něj spadalo mnoho paprsků. Obloha venku se však během dne zatáhla ocelově šedými mraky a v parku se vznášel nepropustný opar mlhy. Venku panovalo zamračené počasí a od oceánu foukal ledový vítr.

Léto už možná udeřilo, ale slunce teď na chvíli odešlo na dovolenou, takže si s mými vlasy pohrával studený vítr, který foukal z otevřeného okna. Otřásla jsem se zimou.

Lissa ke mně mezitím přišla s kupou malovátek, až jsem zírala na to, jak je všechny unesla. Pod jejich tíhou sotva vybalancovala rovnováhu, takže se krabička stínů a řasenka sesunuly na toaletní stolek s hlasitým řinčením. Její tvář se stáhla úzkostí.

„Fajn, fajn, tohle nedělám poprvé," povídala si pro sebe. Zírala jsem na ni jako na blázna, když zachytila můj výraz. „Víš, Cryst, dříve jsem si půjčovala mámina líčidla. Dělala jsem to tajně, protože ona si je velice chránila, jelikož byly poslední, co jí zbyly ze světa nad hladinou."