Uvězněná pod hladinou

❇Prolomení okov❇

Celé tělo mě bolelo. Měla jsem pocit, že mi po celém těle hoří tisíce ohňů. Slabě jsem zahýbala rukou. Skoro jsem necítila nervy. Z úst mi vyšlo slabé zakňourání. Někdo mi otíral čelo studeným hadříkem, aby zmírnil horečku. Uklidňovaly mě pravidelné pohyby, jak mi po rameni kroužila drobná dlaň.

Zhroutila jsem se vyčerpáním už druhý den za sebou. Kámen si bral více energie, než bych kdy očekávala. Dělal mě slabou. Ale já jsem potřebovala sílu pro nadcházející úkol. Teď jsem ale měla i jinou prioritu. Pokud nezískám Miu na svou stranu, můžu si jít rovnou kopat hrob. Ostatní Atlanťané mě zabijou.

Před očima se mi zjevila inkoustová tma. Mezi tmou chvíli pableskoval obrys štíhlé dívky s rudými vlasy. Byla to věrná kopie královny Lioness v mladší verzi. Mrkala očima. Trhla jsem sebou.

Její oči mě popichovaly. Nutily mě k větším výkonům, které byly pod mou sílu. Zatla jsem ruce v pěst. Zlostně jsem ji propálila očima. Nadechla jsem se a vydechla. Její klidná a provokující sebejistota, že každý udělá, co chce, mě iritovala. Snažila jsem se svou mysl posunout dál, ale brzy jsem toho litovala.

Před očima se mi jako obrázky z filmů formovaly výjevy. Rozzuřené oči Atlanťanů se mi zabodly do hrudi, kde se nacházelo bušící srdce. Toužili po pomstě. Pronikavost jejich duhovek mě ochromila. Sklouzla jsem pohledem k jejich tváři. Cenili na mě zuby ve vražedném úsměvu. Chtěla jsem pryč, ale mysl se tady zastavila, zatímco výjevy se promítaly dál.

Hladina praskla. Brandon zabral nohama. Temnou vodou jsme stoupali nahoru. Už jsem skoro dosáhla na vzduch, když bledá ruka prorazila sklo hladiny. Kolem se rozlétly střepy a krev. Ruka se natahovala po nás. Skoro už nás dostali.

Nic jiného si nevybavuju. Promnula jsem si spánek. Bolestně mi v něm třeštilo. Bolest se rozlévala dál. Skoro až ke konečkům prstů. Stulila jsem do klubíčka. Bolest mi tepala i na tváři. Zaléval mě spalující oheň. Trhavě jsem se nadechla a otevřela oči. Očima jsem zabloudila k oknu.

Překrývaly je tmavé závěsy. Sluneční paprsky přes ně nepronikly. Odrážely je. V pokoji panovalo šero. Ležela jsem na posteli s modrým povlečením ze sametu. Peřina mi zakrývala tělo až ke krku. Stlačila jsem si svůj spánek. Pronikavě jsem zaskučela. Natáhla jsem se po čisté vodě na nočním stolku. Hltavě jsem pila.

Udusila jsem tak pálení, jež mi stravovalo krk. Zase jsem volně dýchala a nechroptěla. Odhrnula jsem deku ze svého boku. Přitiskla jsem si dlaň na rty, abych ztlumila zalapání po dechu a výkřik, který se mi dral ze rtů.

Část pravého boku mi zakrýval obvaz nasáklý krví. Zatmělo se mi před očima. Nedělalo mi problém, abych se dívala na krev, ale tohle bylo i na mě moc. Zasténala jsem. Co se mi stalo? Nic jsem vůbec nepostřehla, jen jsem upadla do prázdnoty a probrala se až tady.

Dveře se tiše pootevřely. Dovnitř nakoukla hlava s blonďatými vlasy. Natáhla jsem k ní ruce, za které mě vzala, když se posadila na kraj postele. Hleděla jsem Lisse do očí. Zabodla je do země. Na tváři se jí vyjímal bolestný výraz. Zrychleně jsem dýchala. Odvracela jsem svůj pohled od rány na boku. Nutila jsem se tam nedívat, ale nešlo to.

„Liss," špitla jsem tiše. „Jak? Co je to... Jak se to stalo?" Povzdechla si.

Nevyznala jsem se v ní. Působila vzdáleně, jako by se ztrácela ve svých myšlenkách. Sevřela mé dlaně pevněji. Držela se mě jako záchranného lana. Stisk jsem jí opětovala. Její oči se bolestně zaleskly.

„Je mi to tak líto, co se ti stalo. Kdybych dávala větší pozor, možná by to nic... To je jedno, už to napravit nemůžu," zaryla si nehty do paží. Zůstávaly tam po nich krvavé půlměsíčky, ze kterých vytékala krev. Kolébala se ze strany na stranu.