Uvězněná pod hladinou

❇Osamocená s knihou v ruce❇

Ráno jsem dorazila na snídani ještě před sestrou, která ještě pořád vyspávala. Včera jsem ji slyšela usnout až okolo druhé hodiny večer. Já jsem toho také moc nenaspala. Usla jsem jen na dvě hodiny v zahradě a něco dospala ve svém novém pokoji, dokud jsem z kuchyně neslyšela tiché cinkání příborů a talířů. Vyklouzla jsem tedy z pokoje a nenápadně sledovala, co se děje v kuchyni.

Po kuchyni a jídelně se pohybovala drobná postavička zavalitějšího typu. Při bližším zkoumání jsem v ní poznala postarší paní s šedými vlasy v dlouhém copu. Pobíhala mezi hučícími spotřebiči, z pánve stříkal olej a na lince ležela rozklepnutá vajíčka. Babička mi ji později u snídaně představila jako hospodyni, jejíž jméno jsem už zapomněla.

Děda se zamračeně schovával za novinami a předčítal si nové zprávy. Babička mu občas nahlédla přes rameno, ale jinak se tím nezabývala. Já jsem si zatím v poklidu rozmazávala pomerančovou marmeládu na krajíc čerstvého chleba se slunečnicovými semínkami. Ale přece jen bylo tohle ráno něčím zvláštní, čehož si všimla i babička.

Neustále jsem nahlížela oknem ven a pozorovala klidnou zahradu. Nemohla jsem se zbavit dojmu, že mě někdo pozoruje. Když jsem v zahradě včera objevila Lissu, málem jsem vyletěla z kůže. Ona se poté, co jsem se vydala spát, vytratila do noci. Nepochybuji, že její místo zastoupil Brandon nebo někdo jiný, kterého by ale nenechal. On svou práci vždy koná naplno. Kdyby mu Astrid nabídla, že mě zkontroluje, oháněl by se tím, že je mým strážcem on a Lissa a je to jeho povinnost.

„Něco zajímavého, co tě včera v zahradě zaujalo? Všimla jsem si, že ses v noci vytratila, přišla jsem tě totiž zkontrolovat," věnovala mi malý úsměv. Při jejím pohledu jsem lehce zrudla. Doufám, že mě nešpehovala při mém rozhovoru s Lissou, ale ona se potutelně usmívala z toho, jak jsem zvědavá.

„Ano, nemohla... jsem to... spát," zamluvila jsem to, abych se vykroutila. Nepotřebuji další problémy s tím, že mě zastihla, jak se rozvaluji na sestřině oblíbeném křesle, protože z jejího včerejšího výstupu jsem poznala, že ona vyvádí, i když k tomu nedostala důvod. Podívala jsem se raději na své nehty, abych nezachytila nenávistný pohled své drahé sestřičky.

Usedla naproti mně, kde na mě měla skvělý výhled. Vzhlédla jsem až při pití čaje. Zaujalo mě její oblečení. Obyčejná sukně z modré bavlny, bílé tílko s šedým svetrem a tmavými balerínami a kudrnaté vlasy zadělané do uzlu. To musí být školní uniforma. Ona jde do školy, takže aspoň na chvíli pokoj od ní. Oddechla jsem si.

Ona zatím hodnotila pohledem mé oblečení. Nevím, co se jí nelíbilo na obyčejných černých džínách, i když je Chantal dozajista koupila v luxusním obchodě, jak ji znám, a fialovém topu s korálky. Podívala se na mé stříbrné sandálky a rozpuštěný vodopád rudých vlasů. Vlnily se mi poslušně na zádech, což jí náladu nezlepšilo. Zamračila se, ale nahlas mě nekomentovala. Odhadla bych, že to schvaluje jako ucházející.

„Od kdy nosí vesničanky nějaké stylové oblečení a kde na něj vzaly? Nebo sis ho snad ušila z kravské kůže?" odfrkla si.

Spolkla jsem svou porci jídla, než jsem se odhodlala odpovědět. Její móresy mi přišly nepříjemné. To se takhle chovala vždy? Řekla bych, že asi až spíš s mým příchodem. Poslala jsem jí vzdušnou pusu a pohled plný nezájmu jako odpověď.

„Od té doby, co nemusí chodit do školy a nechodí v uniformě, která nemá pevný řád," zapěla jsem a vstala od stolu.

Zasunula jsem po sobě židli. Talíř s hrníčkem jsem odnesla ke dřezu. Mia mě propalovala pohledem. Vydala jsem se zrovna zpátky do svého pokoje, když mě přivedlo zpět dědečkovo zavolání.