Uvězněná pod hladinou

❇Rozsypaná černota❇

„Běž, běž!" popohnala mě Chantal a odstrčila od nich.

Bránila jsem se, ona však byla silnější. Zastoupila mi cestu, abych se nepřipojila zpět k nim. Z mlhy se vynořovaly stále další Atlanťané - nyní noví spojenci mého strýce, prince Davida. Na bledých až namodralých tvářích se jim objevily škleby. Vycenily na nás zuby zbroušené do špičky. Ucouvla jsem směrem k mým přátelům. Chantal mě zase odstrčila.

„Pokud nás chceš zachránit, utíkej směrem do města. Musíš ukončit Davidův život, jinak jsme všichni do konce našich životů ztracení. Podívej se, kolik je jich a kolik nás! Prohrajeme, pokud si nepospíšíš, Crystal!"

„Ne, raději umřu v boji než zbaběle někde ukrytá. Už jsem se schovávala dost dlouho na svůj život. Nejdříve hladina, poté lidé a pak ostrov. Pořád jste mě chránili, schovávali. Já jen splácím svůj dluh," vyzvedla jsem hrdě bradu vpřed.

Z Davidových rtů se ozval krutý smích. Chlupy na zátylku mi hrůzou vstaly a na rukách naskočila husí kůže, jako by se rázem ochladilo. Jak ironické ale, že pořád pokračovalo spalující teplo. Slunce se rychle vyhouplo nad obzor, teď se těsně pohybovalo nad našimi hlavami.

„Nádherné. Naše krásná a svědomitá Chantal se snaží nasadit svůj život za zbabělou princeznu. Jak koukám, z ní se konečně projevilo něco z její matky. Jaké překvapení nás čeká příště? Drahá Coraline konečně roztaje a projeví city? Vlastně vám chybí do skupiny jen výbušná Lissiane, která nejednou slibovala někomu z nás sladkou pomstu. Přímo vyhrožovala. Bude z vás jistě povedený pár."

„Narozdíl od tebe vím, co to znamená láska, štěstí radost, přátelství a náklonnost bližním. Raději bych skočila do hořícího ohně, než aby někdo z mých přátel přišel o život," vyštěkla klidná Chantal.

„Drahá sestřičko, věděla jsi tohle samé i před šesti lety. Otočila ses ke mně zády, když mě Strážkyně vyhodily jen proto, že jsem nebyla tak dokonalá jako ty. V mém srdci převládala temnota. Jsem na to pyšná, protože jsem nebyla taková ovce jako ty. Nenásledovala jsem ostatní. Víš ty vůbec, co ta slova znamenají?"

Chantal se obrátila na Sarinnu. Mluvila klidně a bez emocí. „Prosila jsem tě, ať zůstaneš a neodcházíš, protože by tě to mohlo stát duši. Neposlechla jsi. Vybrala sis to, co je pro tebe dobré. Naše cesty se rozešly, takže už nemám důvod, abych tě nazývala sestrou."

„Promiň, já málem zapomněla. Vždy jsi všechno věděla nejlépe. Narozdíl ode mne ses povedla celá po matce. Vždycky víc milovala tebe než mě. Byla jsi ta hodnější, ukázkovější," zasyčela na ni Sarinna v závisti.

Brandon mě a Chantal strčil za sebe. Bez Astrid už jsme měli jen tři bojovníky. O to menší šance, že krvavý masakr přežijeme. David s námi jistě nechtěl mít žádné slitování. Neušetří nikoho. Ale sám se bít nebude. Nikde se to neučil. To proto si přivedl je. Aby to za něho dotáhli do konce a on si jen seděl na výsluní svého trůnu. Nic jiného od toho neočekával. Chtěl hladký průběh boje, kdy ostatní nás vyřadí ze hry, zatímco on ovládne celou Atlantidu a později zničí. To by mu však neměl nikdo dovolit, ale řekla bych, že je už dávno pozdě.

Chantal mi zaryla nehty do ruky. Sykla jsem. Sama jsem si nehty do kůže zarývala, abych se soustředila, probudila, vnímala. Od ní to však bylo něco jiného. Pekelně to bolelo. Cukla jsem sebou, aby mě pustila. Šila jsem sebou, znovu a znovu. Její sevření však nepovolilo, spíše mi způsobila další salvu bolesti. Byla ledově klidná, v očích jí plál nezkrotný oheň, ale uvnitř srdce bla rozlícená doběla.

„Teď mě dobře poslouchej, jinak za chyby zaplatíme," zasyčela mi do ucha. „Kola času se ještě nezastavila, právě se točí ještě zběsileji. Smrt čeká, až padneš do jejích nastražených pastí. Splň všechny moje příkazy a nikomu z nás se ti nestane. Jinak to bude mít obrovský dopad na lidstvo. Běž."