Stay Strong

,,Nenávidím vás!" Křičela jsem na mého už bývalého přítele a bývalou nejlepší kamarádku.

Já hloupá myslela že Luka překvapím tím že přijedu. A místo toho překvapil on mě. A jak? Našla jsem ho v posteli s mojí nejlepší kamarádkou. 

,,Ty mrcho!" křičela jsem na ni a házela po obouch věci které se mě dostali pod ruku.

,,Hej, hej. Přestaň!" řval na mě Luke a mával rukama před sebou aby se ubránil všem těm věcem.

,,Grázle!" křičela jsem dál. A pak jsem na stole zahlídla v rámečku tu fotku co byla dělaná před rokem. Na ní jsem já v objetí s Lukem. Smutně jsem ji vzala do ruky. Klepali se mi ruce.

A najednou přišel šílený vztek. Vymrštila jsem rámeček proti němu a vyběhla z baráku. Slzy se nedali zastavit. Bylo mi jedno kam běžím. Hlavně pryč odtud. Nasedla jsem do autobusu který stál předemnou na zastávce. Jednoduše jsem řekla ridiči že chci až na poslední zastavku kterou jede.

Po půl hodině zastavil a já vystoupila. Vláčela jsem se do parku s kabelkou v ruce. Na tváři jsem cítila zaschlou řasenku. Sedla jsem si na poslední lavičku v parku. Z kabelky jsem vytáhla mobil a vytočila mamku. Ona je jediná kterou potřebuju.

Vzala to ihned.

,,Zlatíčko co se děje?" ptala se vyděšeně a já jí brečela do telefonu.

Všechno jsem jí vysvetlila a ona řekla ať jedu okamžitě domů. Mamka mi přez internet našla letadlo abych se z Francie dostala zpátky do Velké Británie. 

,,Jsem se vrátím jedině pro mé věci" řekla jsem si potichu před odletem z Paříže a smutně se dívala z okna letadla.

Brzo jsem se dostala do Londýna. Mamka mě čekala na letišti a ihned mě obejmula. Cítila jsem se u ní tak dobře. Odvezla mě domů. Tím myslím do mého doopravdového domova kde jsem prožila své dětství. 

Jen co jsme dojeli mamka mě vzala dovnitř a posadila mě na gauč. Šla do kuchyně a přinesla mi dost silný kafe.

,,To potřebuješ" řekla a trochu se usmála. I já se pokusila usmát.

,,Doufala jsem v to že tobě se to nestane...nechtěla jsem aby tě to potkalo...jako mě podvedl...tvuj táta." Trochu se zadrhla. 

Dlouhou dobu jsem o tom mluvili a já brečela mamce na rameni. Pak jsem na chvíli vyšla na zahradu. Ano tady mám vzpomínky. Hned jak jsem se otočila zasáhlo mě to do očí jako blesk. Ten strom...Vzpomínám si na ty skvělý roky přátelství s ním. Na stromě jsme si postavili baráček. 

,,Liam" vydechla jsem. Liam Payne to byl muj nejlepší přítel z dětství ale pak to šlo z kopce. Přitom jsme spolu trávili každičký den.  Jenže šel si za svým snem. A to mu samozdřejmě přeju.

,,Měla by jsi ho navštívit" lekla jsem se a prudce otočila. Stála tam mamka.

,,Co-Cože?" vyhrkla jsem.

,,Vím že se ti po něm stýská" řekla

,,Máš pravdu"

A druhý den jsem se tedy rozhodla. Chci zase vidět svého nejlepšího přítele z dětství.