Stay Strong

Stay Strong- ČÁST 8-*He can not surprise me anymore*

Probudila jsem se a cítila že stále ležím v autě.

Šíleně mě bolela noha. Zaupěla jsem. Byla jsem přikrytá. Odhrnula jsem deku a podívala se na nohu.

Zjistila jsem že na ní mám obvaz. Venku byla tma. Někdo se na mě díval v zrcátku. Liam

Usmál se.

,,Spala jsi pět hodin"

,,Kam...kam to jedeme? A proč mám obvázanou nohu? Strašně to bolí" Vydechla jsem.

,,Byl jsem stebou u doktora ale byla jsi mimo. Máš vyvrtnutý kotník"

,,No...super...okey...ale, ale kam to jedeme?"

Prudce jsme vstala a fňukla.

,,Měla by jsi ležet." řekl a vyhnul se odpovědi.

,,Liame! Co mi neříkáš?!" vyjela jsem na něj.

,,Prostě...rozhodl jsem se že ti dojedem pro ty věci" vydechl.

,,Co tím myslíš?! To si děláš srandu?! Jak jsi mi to mohl udělat?" řvala jsem a začala brečet.

Liam vyjel zřejmě z dálnice a zastavil u kraje.

Vystoupil a otevřel dveře. Odsunula jsem se dozadu i přesto že jsem stou nohou moc nic dělat nemohla.

Přibližoval se ale já ho od sebe odstrčila.

Zatvářil se ublíženě.

,,Jediný co chci je ti pomoct ale ty ji zrovna teď odmítáš! Jen jsem si myslel že kdybysme tam proto jeli teď, už bys to měla zasebou. Už by ses tam nemusela vracet. Ale bylo mi jasný , že by si to odkládala a čím víc by sis zvykala tím víc by se ta bolest po dnech nebo měsícech co by jsi tam teprve jela...vracela. Věřmi"

Začala jsem uvažovat nad jeho slovama. Proč se k němu tak chovám? Je tak hodný. Ale i přesto neměl právo mě jen tak odvízt aniž bych o tom věděla. Zlobila jsem se na něj.

Nevěděla jsem jak se mám zachovat. Tak jsem jen kývla.

Liamovi zmizela vráska z tváře. Oddychl si.

,,Promiň že jsem tě vyděsil" omluvil se mi a já se opatrně sunula blíž k němu.

,,Bolí to?" Zeptal se zase starostlivě.

,,No. Trošku" ušklíbla jsem se.

,,Doktor ti předepsal prášky proti bolesti. Ihned jsem je běžel koupit."

Zepředu vytáhl z kaslíku krabičku prášku a podal mi vodu.

S vděčností jsem si to od něho vzala. Zapila jsem jeden prášek a podala prášky s vodou zpátky Liamovi.

,,Tu vodu si nech u sebe" řekl.

Přikývla jsem.

Chvíli jsme mlčky seděli a dívali se na sebe. 

,,Chce se ti ještě spát?"

,,Ne, už ne"

,,Dobře, jestli chceš sedni si ke mně dopředu."

Usmála jsem se.

Pomohl mi se přesunout a dodal že mám v kufru berle.

Teď musím čelit tomu že brzy uvidím toho hnusného parazita. V kapse kraťasů jsem našla mobil.

Napsala jsem mamce smsku.

Liam mi ještě podal tu láhev s vodou a deku.

Přikryl mě a políbil do vlasů.

,,Ještě jednou se omlouvám krásko"

,,To nic Liame" mávla jsem rukou.

,,Už se to vyřešilo, máš pravdu."

Sedl si za volant a opět vjel na dálnici.

,,Kde přesně jsme?"

,,Už ve Francii. Do paříže to je ještě tak tři hodiny, možná déle.

Zahleděla jsem se ven.

,,Klukům jsem dal vědět že přijedeme zítra protože cestou zpátky přespíme v hotelu. A že...že tě přestěhuju na jak dlouhou dobu chceš k nám."

Čekal až odpovím. Ale mě už nic nemohlo překvapit.

,,Okey" jen jsem řekla.

DĚKUJU VŠEM CO ČTOU TENHLE PŘÍBĚH :) JINAK SE OMLOUVÁM ASI DVA DNY TU NEBUDU TAK DOUFÁM ŽE PŘIDÁM ZÍTRA A SNAD V NEDĚLI AŽ SE VRÁTÍM Z VÍKENDU :) JEŠTĚ UVIDÍM :)