Stay Strong

Stay Strong- ČÁST 22-*Memories*

Přehrabuju se v Liamových fotkách z dětství.

,,Nedívej se na to" mračí Liam. 

,,Proč ne?"

,,Víš že jsem neměl zrovna pěkný dětství"

Chudák Liam...Nemůže si to spojit s ničím jiným než se zlýma vzpomínkama... občas ani já ne.

,,Ale díky tobě byl každý den perfektní a zlepšila se mi ho."

Pohladila jsem ho po tváři. Chytnul mě za zadek a přitáhl si mě k sobě.

,,Nikdy ti ubližovat neměli, neměli tě mlátit"

,,Nevzpomínám na to rád...ale taky né kvuli tobě...neměla ses mě zastávat!

Kvůli mně...kvůli mně jsi měla problémy i ty." zakoktal se.

,,Byli jsme v tom spolu...a já se tě přece zastat musela...bylo strašný se dívat že ti ubližují.

Naivně jsem věřila že když jsem holka nic mi neudělají a nechají tě napokoji" ušklíbla jsem se.

,,Daniell nevěřila jsi naivně kdo by byl řekl že ty svině se tě dotknout a uhodí tě. Nikdy ti moc za to poděkovat nebudu protože tohle se nedá ničím oplatit...no a dneska mi posílají dopisy s omluvami.

,,Srabi, ani se ti neomluví do očí...Dá se to oplatit" usmála jsem se.

,,Tvojí láskou" šeptám mu do ucha.

,,To nemusíš říkat dvakrát ty moje spisovatelko"

Liam mě obejmul.

Přitiskla jsem svoje ruce na jeho záda.

Jeho vůně od Armaniho byla uklidnující a příjemná. Vdechla jsem ji co nejvíc. Jako by to byla droga. Liam je má droga. 

,,Krásně voníš" mumlám mu do ramene.

,,To ty taky"

Hladil mě po zádech. Jeho paže mě svírali.

,,Proboha Liame!" začala jsem se šíleně smát protože mě položil na postel a začal mě lechtat.

,,Přestan já tě varuju! Liame"

Smíchy mě začaly téct slzy.

Od lechtání přešel k polibkům. Nejdřív na ustech pak na krku.

,,Miluju tvůj smích. Miluju tebe" řekl a já si nemohla pomoct. On je ten nejlepší chlap na světě.