Stay Strong

Stay Strong- ČÁST 39-*Hurt*

Ničilo mě to. Ale já mu to s těžkým srdcem a vyčerpaností řekla.

To co se dělo dál jde lze jen těžko popsat. 

Umíte si představit kdyby vám někdo řekl že jste ochrnutý? 

On se to dozvěděl a byl v šoku. Začal šíleně nadávat a řvát. Přišel doktor píchl mu něco co ho uspalo a uklidnilo.

Já musela být vyvedena z pokoje.

,,Neměla jste právo mu říkat pravdu! Tohle jste měla nechat na mně jako na ošetřujícím lékaři!" rozčiloval se doktor.

,,Na to jsem teda právo měla! Věděl že sním něco není v pořádku když necítil nohy!" křičela jsem na doktora.

Doktor mě poslal k ostatním. Nic jsem jim nevyprávěla, oni sami už byli informováni.

Druhý den jsem mohla za Liamem.

Přišla jsem dovnitř a on byl vzhůru.

Zatvářila jsem se sklíčeně.

Nevydržela jsem to a přiběhla k němu. Začala jsem ho objímat.

Vypadal trochu lépe. Už nebyl tak opuchlý.

Mačkala jsem ho. Věděla jsem že mu to asi není příjemné ale on říkal at ho nepouštím. Oba dva jsme brečely jako malý děti.

,,Dan...Dan nemužeš semnou být. Jsem k ničemu. Je ze mě mrzák!" zavrčel se slzama skrz zuby.

Odtáhla jsem se. To mě vyvedlo z míry.

,,Co jsi to řekl?! Liame to snad neymslíš vážne?!" křičela jsem zase hystericky.

,,Nikdy tě neopustím! Miluju tě.! Nic takového po mně nechtěj! Tohle mi nedělej! Spolu to zvládneme."

Liam se mi omluvil.

,,Ne prosím. nech toho promiň nechtěl jsem ti ublížit ale pochop...podívej se na mě. Jsem neschopný.

Jsem k ničemu. Od spoda dolů jsem ochrnutý." Pořád jsme něco říkali a omlouvali se. Byli jsme jak omámený.