Stay Strong

Stay Strong- ČÁST 9-*A new beginning*

Po třech hodinách a dvaceti minut jsme dojeli do Paříže. Začala jsem Liama navigovat.

Byla jedna hodina ráno.

Měřil si mě pohledem. Zjevně se snažil zjistit jak se začnu chovat.

Ale já jsem silná a nehodlám se kvuli Lukovi už ani jednou rozbrečet a dělat jiný hlouposti.

Potkalo mě v životě už hodně překážek. Tohle zvládnu.

Zhluboka jsem se nadechla.

,,Jsi klidná" podotknul.

,,Copak nemám být?"

,,Takhle jsem to nemyslel" zkřivil usta.

Svůdně jsem se usmála a on mi to oplatil.

Skoro jsme už byly tam. Zabočil za roh jedné restaurace a dále jsem ho navigovala ať jede rovně.

,,Tady v pravo zastav" říkám a klepu na sklo auta kde venku stojí bílý dům s výhledem na pláž.

Zajel k rohu chodníku a vypnul motor.

Odhodlaně jsem vystoupila. Liam mi podal berle a šel zamnou. V tašce v kaslíku jsem našla ještě předtím klíč. Nosila jsem ho pořád u sebe ale byla jsem rozhodnutá ho po odchodu zahodit do moře.

Opatrně jsem odemkla a vstoupila do chodby. Liam stál na prahu.

,,Neboj pojď dál" zasmála jsem se.

,,Pořád tu bydlím a můžu sem pozvat koho chci"

,,Jasně" i on se potichu zasmál.

Vešel a plížil se zamnou. Nechtěla jsem být hlasitá.

V obývaku v krabici byly naházeny mé věci

,,Pche...aspoň to mohl narovnat" řekla jsem chladně.

Zadívali jsme se s Liamem na sebe a museli se zase smát.

,,Vezmu to do kufru a jedeme" prohlásil.

Jenže náš smích byl asi moc hlasitý.

Někdo rozsvítil. Luke.

Vyzývavě jsem se postavila, chtěla jsem aby věděl že nejsem bezmocná a žádná jeho pitomá hračka. I když

jsem si teď přišla jak mrzák.

Sjel Liama jediným pohledem.

Ale Liam byl uplně klidný, jedna z vlastností které jsem na něm obdivovala. Neříkám že já vyrovnaná nejsem.

Jsem vyrovnaná. Bylo zvláštní si to v duch říct.

Pousmála jsem se.

,,Á...tak jsi přišla." řekl a opřel se o zábradlí schodiště.

,,A koukám že v plné parádě" kývnul na Liama a na moji nohu.

,,Jasně proč by ne" Liam mě totálně zaskočil. Přišel ke mně, berle postvil ke gauči a dal mi ruku kolem pasu. Věděla jsem že se rozhodl hrát špinavou hru. Mrkl na mě a já si řekla tak proč ne. Budu hrát sním.

Položila jsem mu ruku na hruď a opřela si o něj hlavu. Luke totálně zíral. Jak by ne.

Ale v jedný chvilce zase nahodil zpátky svuj kamenný výraz.

Liam začal vynášet krabice do kufru. Oba jsme hráli zamilovaný pár.

Naschvál jsem ho před Lukem škádlila. Luke se zatvářil žárlivě.

,,Je mi to tak líto Luku. Vážně moc se mi bude stýskat" řekla jsem ironicky a pobaveně.

Třeba se ještě někdy přijedu stebou vyspat když to je normální. Žejo Liame? Vlastně bysme mohli oba."

Liam se neudržel a začal se dusit smíchy. Já popravdě taky. Přímo do očí Luka.

Luke vypadal nasraně.

Jen co jsme s Liamem vyšli stihl zařvat.

,,Děvko"

,,Dovolíš? Musím ještě něco udělat" mrkl na mě Liam.

Liam otevřel vešel dovnitř a já s berlema dokulhala za ním.

Nejdřív jsem netušila co udělá ale mělo mi to dojít.

Liam k němu přišel a jednu mu vrazil.

Luke spadl na zem. Z nosu mu tekla červená tekutina. Krev.

Liam mě pomohl k autu.

,,Tak pojď" řekl.

,,Liame vydrž. Musím zařídit jednu věc"

Zvedla jsem klíč.

,,Mám jít stebou?" optal se vlídně.

,,Jo budu ráda."

Přišla jsem k němu. Berle opřela o auto, chytla ho za ruku a lehce přátelsky ho políbila.

Zaraženě stál.

,,Za to že ses mě zastal."

Koutky ust se mu roztáhli do širokého usměvu.

S jeho pomocí jsem došla k pláži.

Nadechla jsem se čerstvého vzduchu, zavřela oči. A mezitím co dopadal klíč do moře jsem si k sobě pouštěla nový život.

Na tváři se mi vykouzlil usměv. Byla jsem spokojená. Už mě to přebolelo.

,,Mužeme jít" 

Nasedli jsme do auta a odjeli pryč z Paříže.

Po dvou hodinách Liam zastavil u hotelu.

,,Musíme se prospat"

,,Jasně ale mě stačí spát v autě" řekla jsem.

,,Nepřichází v uvahu. Ta noha tě jistě bolí. Potřebuješ pořádně spát."

,,Hm" zabručela jsem. Pomohl mi z auta. Dokulhala jsem do hotelu. Naštěstí měli jeden pokoj volný.

Dali nám klíčky a my vyjeli výtahem do určeného čtvrtého patra. Najednou mě přemohla unava.

Rovnou jsem ulehla do postele. Berle jsem položila na zem. Pomalu jsem usínala ale ještě jsem ucítila že mě liam přikryl a vtiskl mi polibek na čelo. Dlouho jsem se tak dobře necítila. Tak v bezpečí.

Nemohla jsem si pomoct. Chtěla jsem ho vedle sebe. Měla jsem nutkání mu sunout v náručí.

Jenže on jako by mě slyšel se tiskl ke mně.