Stay Strong

Stay Strong- ČÁST 37-*The Wicked truth*

Připravená jsem stála u dveří. Čekalo se jen na Nialla.

Pak jsme museli přejít přez...no ani nevím kolik lidí...fanoušku, fotografu...všichni obtěžovali a ptali se nás na jeho

stav. Kluci říkali at se jim vubec nedívám do očí. Ale pak mě někdo zasáhl.

,,Je pravda že Liam nemá moc velké šance na přežití?"

Otočila jsem se a tomu fotografovi vrazila facku. Pak jsem upadla do bezvědomí. 

Cítila jsem na ustech kapičky vody.

,,Daniell napij se" nutil do mě Paul vodu.

Přidržela jsem si láhev u vody a pila. 

,,Pořádně si nás vystrašila. Nevšímej si těch fotografů. Snaží se nás potopit jednou lží za druhou" říkal Paul.

Němě jsem přikyvovala.

,,Daniell jsi schopna tam vážně jít? Doktor nám nemusí sdělit nic dobreho...a...a proste už tak jsi nervově napjatá."

Ptal se mě Harry.

,,Jo chci, musím!" odpovídám.

Harry mě vzal kolem ramen abych se udržela a šli jsme. Opět jsme museli čelit stovkám protivných fotografu.

Doslova stovky.

Ještě že jsme měli toho Paula a další...

Vevnitř se kluci poptali na vyšetřujícího lékaře Liama.

Po několika minutách jsme ho našli. Dovedl nás do jeho kanceláře.

,,Měli byste se posadit." řekl hodně zřetelně.

Měla jsem strach co přijde.

Sedli jsme si.

,,Liam utrpěl nejdříve silnou ránu do hlavy a to díky výbuchu který byl tak silný že Liama odstrčil a on se uhodil.

(Proboha...pomyslela jsem si. Jako ten sen.)

Pak se plameny co nejdříve rozrůstali. Než dorazila pomoc...Oheň se už rozšířil Liamovi po těle...

Ale nejvíce to poškodilo jeho nohy. Když se oheň rozrostl až na obličej záchranáři byly v pohotovosti a Liama zachránili."

,,Panebože" vyrazila jsem ze sebe.

Kluci ti skoro nedýchali a upřeně pozorovali doktora. Všichni jsme věděli že určitě neřekl podstatnou část.

Upřímně se na nás zadíval.

,,Jelikož Liama zasahovaly velmi dlouhou dobu plameny na noze...mělo to určitý dopad" díval se nám do očí.

,,Liam spodní část těla ochrnutou" řekl a bylo vidět že mu není zrovna dobře z toho že nám to musel říct.

Všechno se najednou dělo tak pomalu.

Tentokrát mě neměl kdo držet. Ani kluci mi teď nemohli pomoct. Oni byly zasaženi. A já taky.

Něco takovýho jsme nikdo nečekali.

Dlouhou dobu jsem nereagovala ale až tak po hodině mně vše došlo.

Začala jsem se zmítat v křečích. Tak se musel cítit Liam.

Ječela jsem a řvala. Nikdo se mě nepokoušel zastavit. 

,,Chci ho vidět!" požádala jsem doktora. Ani jsem nedoufala že mě k němu pustí, ale i kdyby mi řekl že ne tak bych ho chytila, kousala, štípala a všechny věci co se dají dělat člověku který vám zabranuje vidět vašeho  milovaného člověka.

Provázel mě chodbou. Kluci zustali v kanceláři a dorazili i ostatní. Nemohla jsem si nevšimnout že se Jade vrhla k Harrymu.

Všichni někoho měli snad kromě Nialla který po vztahu netoužil, ale měl teda ted aspon tu Jessy a Anne. 

Zastavil se u dveří do pokoje čísla 210.

Potichu otevřel a já se šouravými kroky blížila ku předu.

Ukázal mi kde si mohu rozsvítit malé světlo a odešel.

Rozsvítila jsem. Oněměla jsem hrůzou.

Slzy se přihrnuly.

Chudák Liam měl popálený obličej a zbytek těla.

,,Ne!" křikla jsem potichu.

Rázem jsem přišla k němu.

,,NE! To nemuže být pravda!" brečela jsem nad ním.

,,Liame prosím...musíš bojovat....musíš!" prosila jsem ho i když mě ted nemohl slyšet. Prý je pravděpodobné že se vzbudí zítra. Naštěstí měl v těle morfium které snižovalo bolest.

I já jsem ho potřebovala.

Klepající rukou jsem se dotkla jeho tváře a pohladila ho.

,,Lásko" šeptala jsem.