Spadl jsem na bok...
Rozvířil se prach a plyš...
Molové vzlétli.
Tvý mazlíčci!
Buď sticha troubo!
Krabice se otevřela...
A mně opět oslnilo světlo.
Ozvalo se zalapání po dechu,
a někdo mě opatrně zvedl...
No to snad...
Jeho doteky byli tak jemné,
jako by se bál že se mu v rukou rozpadnu,
A že k tomu nemáš daleko...
,,Plush bonnie?" Ozval se mně velmi známý hlas.
Pohlédl jsem té osobě do očí,
a nemohl uvěřit tomu co vidím...
A já se asi pozvracím!
Buď sticha, stejně to nemůžeš.
Ach... Tak romantické!
Můžete pro mě vy tři něco udělat?
BUĎTE ALESPOŇ CHVÍLI STICHA!!!
Poděkování!
Strašně moc vám všem děkuji. Vážně! Nedávno se mi u ,,Zapomněls? Já ne!" Objevilo neuvěřitelné číslo, přes 2K přečtení! V něco takového jsem opravdu ani nedoufala.
Také bych ráda poděkovala NightmareMoon za úžasné komentáře! Moc mi to pomáhá a vždy potěší!
Jinak pokaždé když nebudete něčemu v tomto příběhu rozumět klidně napište! Pokud to nebude příliš prozrazovat budoucí děj tak vám moc ráda odpovím!
ČTEŠ
Stejný, ale přesto jiný
Short StoryTento příběh je přímým pokračováním knihy ,,Zapoměls? Já ne!" Takže ti kteří tuto knihu nečetli asi nebudou všemu rozumět... První kniha je jinak tak na půl hodiny a tahle také nebude moc dlouhá! A teď se pojďme vrhnout na příběh! Je to tu zas... ...
