Stejný, ale přesto jiný

109.

,,Bratře?" Uslyším tvůj hlas.
Díky bohu!
Ještě by udělal nějakou blbost!
,,Co tu chceš?!
Nech mě být!"
Vyštěkl jsem po tobě...
Prudčeji než jsem chtěl.
Co se to se mnou děje?!
,,Noták bráško..." Udělal jsi jeden váhavý krok.
,,Ne!" Výkřik jsem a vyskočil na římsu.
,,Ještě krok a skočím!"
Cože?!!
Né!!!
To nesmíš!!!
Nevím co mě k tomu dohnalo...
Asi zoufalstní.
Ale už dál nemohu...
,,Plyši?"
Proč i ona?
,,Co to děláš?"
Pohlédl jsem tím směrem.
Byli tam všichni.
Super...
,,Promiň..."
Zašeptám a otočím se čelem k městu.
Jsem plyšák, zabije mě vůbec ten pád?
Pohlédnu dolů.
Jsou tam ostnaté keře a jakýsi kanál s rychlou vodou.
To by mohlo stačit...
,,Ne stůj!"
Ozve se hlas který jsem nečekal.
Patřil jemu...
Překvapeně jsem se otočil.
On si povzdechl a zamumlal.
,,Děkuji..."
,,Co?"
Nechápal jsem.
On mi děkuje?
Proč?
,,Vždyť jsem tě málem zabil!"
Otočím se celý a rozhodím rukama.
,,Neříká se mi to lehce ale...
Byl jsem blb.
Choval jsem se strašně.
Zasloužil jsem si lekci.
Zabít sice né, ale silnou lekci.
A tu jsi mi dal ty."
Byl dost nervózní a já byl překvapený...
Pořád jsem nechápal.
,,Takže...
Prostě ti děkuji."
Řekl nakonec.
Bylo vidět že z toho zrovna nadšený nebyl...
Nikdo nic neříkal.
Pak jsem však něco ucítil.
To mě vrátilo zpět do reality.
,,Opovaž se ke mě teleportovat."
Zavrčel jsem na tebe.
Zamračil ses.
Zapoměl jsi snad že to vždy poznám?
,,Promiň," zašeptám i tak.
,,Ale bude to tak lepší..."
Řeknu a udělám krok dozadu.

#bunji-jumpingbezlana
(Nebo jak se to píše...)
Nějak to přeci ukončit musím.