91.

221 10 0
                                    

Z mé hlavy se stane opět maska.
A všechny součástky popadají na zem.
A já s nimi...
Celého mě zavalí.
A mě chvíli trvá než se z toho vyhrabu.
Uslyším tvůj šokovaný
A vystrašený hlas.
,,Bratře..."
Neboj se, nemám v plánu tě opustit...
Zatím.
Nevím co bude zítra...
Jakmile se mi povede z toho vymotat,
Ozve se zborové zalapání po dechu.
Jako první promluví ona.
,,Ty-ty jsi byl celou dobu živí?"
V jejích očích se zalesknou slzy.
Já přikývnu a dodám.
,,Ale nemohl jsem se hýbat..."
Pohlédnu na ni.
,,...ani mluvit."

Stejný, ale přesto jiný Kde žijí příběhy. Začni objevovat