105.

202 9 2
                                    

Usmál jsem se a natáhl k tobě ruku.
Tys věděl co chci...
,,Ano, byl..."
Usmál jsem se.
Tys mi dal ho ruky mou starou hlavu.
On na ni vystrašeně pohlédl.
Pak si však oddechl.
,,Alespoň teď už nejsi..."
,,Proč? Bojíš se snad?"
Usmál jsem se ještě víc.
,,Tebe?"
Zasmál se.
,,Nikdy!"
Jeho smích mě tak štve!
,,Ajaj..." Uslyšel jsem její hlas.
,,Předtím to vypadalo jinak!"
,,Jen jsem se lekl!"
Vyzívavě se na mě podíval.
,,Buď  sticha ty blázne!"
Přidala se do rozhovoru ta druhá holka,
Jak jsem pochopil, jeho sestra.
,,Vždyť je naštveš..."
Zašeptala a pohlédla na mého bratra za mnou.
Také jsem na tebe pohlédl,
Netvářil ses moc nadšeně.
,,Jen klid..." Řekl jsem.
Takovím blbcem se vytočit nenechám!
On se jen dál smál!
,,A co mi ten plyšák udělá?"
Fajn.
  Máš naše povolení...
Je to debil.
Zasmál jsem se.
On při tom zvuku ztuhl.
,,Víš..."
Prohlížel jsem si svou starou hlavu...
,,pořád tak trochu animatronikem jsem!"
Dal jsem si tu helmu na hlavu.
Vše se znovu zmenšilo.
On vytřeštil oči a zalapal po dechu...
Baví mě ho strašit!

Stejný, ale přesto jiný Kde žijí příběhy. Začni objevovat