42.

222 13 4
                                    

Byl naštvaný...
Práskl dveřmi až schodil nějakou vázu.
Hej! Co to děláš!
Hodně naštvaný.
Ty tu být nemáš...
Hrubě mě vzal a díval se na mě.
Cítil jsem jeho pevný stisk.
Bolelo to, hodně...
A šílený...
,,Všichni se mi smějí..." začal.
Probodával jsem ho pohledem...
,,A proč vlastně?"
To bylo to jediné co jsem mohl dělat.
Bohužel...
,,Protože Ona dala přednost..."
Jak rád bych ho zabil...
,,Plyšákovy,"
Tak se z toho zblázni...
Jsi hold debil...
,,PŘEDE MNOU!"
Zakřičel tak až mně rozboleli uši.
Né tak nahlas...
,,Ale to se změní!"
Zašeptal.
Co to chystáš?
,,Jak bude reagovat,"
Tušil jsem co řekne...
,,Když se vrátí..."
Ale stejně jsem se lekl...
,,A ty tu nebudeš?"

Stejný, ale přesto jiný Kde žijí příběhy. Začni objevovat