19.

278 16 0
                                    

,,Moc se ti omlouvám."
Opakovala pořád dokola když mně nesla ze sklepa.
,,Už tě nikdy neopustím!"
Položila mě na stůl...
Někam odběhla.
Zůstal jsem tu sám.
Její pokoj se změnil...
Stěny byly jinak barevné,
nábytek byl jiný...
Musela tu bydlet sama...
Ale co její máma?
Všiml jsem si jedné fotky na zdi.
Byla tam ona s matkou...
Nevím jak jsem to poznal,
ale věděl jsem že ona už tu není...
Hodní lidé nikdy nežijí dlouho...
Proto si na mně vzpomněla.
Ta bolest ze ztraty blízkého...

Stejný, ale přesto jiný Kde žijí příběhy. Začni objevovat