52.

208 13 4
                                    

Ležel jsem tu tak půl hodiny...
Sám...
Oni né neobjevili.
Zvláštní, většinou využijí každé příležitosti na mě mluvit.
Byla tu tma.
Tma a ticho...
Jako v tom sklepě...
Jako v té krabici!
Co když tu zůstanu navždycky?
Neměl jsem dost odvahy abych volal o pomoc.
Nechtěl jsem se s nikým z vás setkat.
A obzvlášť né s tebou.
Nahle se však ozvali rychlé kroky.
Znovu se někdo rozběhl chodbou...
Tentokrát to byla Chica...
Dívala se někam do dálky před ní.
Ani mi neříkejte že jí pořád pronásledujete...
To teď však bylo vedlejší.
Musel jsem jednat.

Hrozilo totiž že mě zašlápne...

Stejný, ale přesto jiný Kde žijí příběhy. Začni objevovat