106.

209 9 2
                                    

Začal couvat.
Jenže mě teď stačili dva kroky a byl jsem u něj.
Musel jsem se sklonit páč jsem byl větší.
Chytil jsem ho za mytinu, vyzvedl do vzduchu a přimáčkl ke zdi.
On zaskuhral bolestí...
,,Nech do být ty příšero!"
Ozvala se jeho sestra.
Nevěnoval jsem jí pozornost.
,,Víš, já své sliby plním."
Počkat! Měl jsi ho jen vystrašit!
  Tohle Ne!
Vždyť mu ublížíš!
Nechápavě a vystrašeně se na mě podíval.
Zavrtel jsem hlavou abych je na chvíli neslyšel.
,,Slíbil jsem si..."
Chraplavě jsem se zasmál.
,,Že tě zabiju!"
Vytřeštili oči a začal sebou házet.
,,Ne, prosím!
Né, já nechci..."
Znovu jsem se zasmál.
Tentokrát jsem to myslel
SMRTELNĚ vážně!

Stejný, ale přesto jiný Kde žijí příběhy. Začni objevovat