Jakmile zmizeli ze dveřích...
Konečně.
Stal se její pokoj slzavím údolím.
Doslova mě drtila v náručí...
Kam se najednou poděla její opatrnost?
Kéž bych jí mohl utěšit...
Být jí oporou...
Říct že udělala dobře...
Jenže to nejde.
Jsem jak duch...
Duch uvězněn v předmětu.
Muhu jen vidět.
Nic víc...
Nic...
Kéž bych ti mohl říct co si myslím...
Kéž bych tě mohl utěšit.
Říct, jak si vážím tvé odvahy.
Říct, jak jsem na tebe pyšný!
Tolik jsi vyrostla.
Tolik jsi dospěla.
Já jsem poctěn že mohu být součást tvého života.
Já ti slibuji že budu pořád s tebou...
Neopustím tě.
Neopustím tě nikdy!
Slibuji...
Slibuji ti a
Tak i přísahám!
40 kapitola! To už si žádá něco speciálního!😄
Jó a jinak... Rozhodla jsem se že budu vydávat dvě kapitoli denně! Tak jen aby jste věděli.😁
ČTEŠ
Stejný, ale přesto jiný
Short StoryTento příběh je přímým pokračováním knihy ,,Zapoměls? Já ne!" Takže ti kteří tuto knihu nečetli asi nebudou všemu rozumět... První kniha je jinak tak na půl hodiny a tahle také nebude moc dlouhá! A teď se pojďme vrhnout na příběh! Je to tu zas... ...
