Byla tu...
Dívala se na mně...
Držela mě v rukou...
Né asi duch...
Palcem my opatrně přejela po tváři...
Duch! Kde?!
V jejích modrých očích se zaleskly slzy.
Ty blbče, buď sticha!
Slzy štěstí...
Byla starší...
Né Asi!
Mohlo jí být tak devatenáct.
To je to opravdu tak dlouho?
A i dýl!
Jedná neposedná slza jí stekla po tváři.
Na to kolik jí je bulí jak malá...
Oni mi tu šťastnou chvíli musí zkazit!
TO NEMŮŽETE CHVÍLÍ MLČET?!
Vzlikla a přitiskla si mě k hrudi...
Slyšel jsem jak jí zběsile bije srdce.
Bylo to krásné...
To stoprocentně!
Našla mně...
vzpomněla si.
Historie se možná přeci jen neopakuje...
Ale opakuje...
VYPADNĚTE Z MÉ HLAVY!!!
Nevšímej si jich, však oni zmizí.
No dovol!
Uklidňoval jsem se a opět se soustředil na ni.
Je tu se mnou...
Alespoň někdo...
JÁ se na to vykašlu!
Nevděčníku!
Však ty nás ještě budeš potřebovat!
.
.
.
MY SE VRÁTÍME!!!!
ČTEŠ
Stejný, ale přesto jiný
Cerita PendekTento příběh je přímým pokračováním knihy ,,Zapoměls? Já ne!" Takže ti kteří tuto knihu nečetli asi nebudou všemu rozumět... První kniha je jinak tak na půl hodiny a tahle také nebude moc dlouhá! A teď se pojďme vrhnout na příběh! Je to tu zas... ...
