108.

200 14 2
                                    

Sedím na střeše a sleduji tmavou oblohu.
Hvězdy vidět nejsou.
Jsme ve městě.
Světelný smog jim to nedovolí.
I tak mám ale pocit že je to kvůli mě...
Jsem zrůda...
Ne, nejsi!
  No, možná trochu...
Buď sticha blbče!
Díky za to že jste mi pomáhali a snažili jste se mě udržet na správné cestě...
I když marně...
  Co to meleš? Jak marně?!
Počkej, to zní jako by ses s námi loučil...
Víš přece že tě nemůžeme opustit!
  A ani nechceme!
Ten blb má výjimečně pravdu...
  Jo! Počkat, kdo je u tebe blb?!
Prostě. Tohle není konec!
Ne, tohle je konec...
Konec všeho.
Už nechci nikomu ublížit!
Prostě nemůžu!

Stejný, ale přesto jiný Kde žijí příběhy. Začni objevovat