,,Ne..."
Řekne.
Zdá se mi to nebo v jejím hlase slyším méně vzdoru než by tam mělo být?
,,Ona má plyšáka?
Jako vážně?!"
Další dement do party.
Ale ona vás neposlechne!
Ozvali se tiché kroky.
Neudělá to...
Kroky se pořád přibližovaly.
Neudělá!
Krabice se pohnula a víko se otevřelo.
Ne...
Opatrně mě vzala.
Nedělej to...
Tak jemně jako nikdo jiný.
Prosím! Oni mě pak už nikdy nenechají!
Dívali jsme se navzájem do očí.
Chci tu zůstat s tebou!
Jako tehdy...
Prosím...
Když jsem jí poprvé spatřil jako plyšák.
Né.
Vzala mně do ruky a...
Prosím!
A prohlédla si mě.
Ty se za mě snad stydíš?
V jejích očích byl smutek.
Promiň...
Ten oční kontakt byl snad nekonečný...
Promiň že jsem si to hned neuvědomil...
Povzdechla si a...
Promiň, byl jsem slepý...
A vyhodila mě....
Už se za mě nebudeš muset stydět...
ČTEŠ
Stejný, ale přesto jiný
Short StoryTento příběh je přímým pokračováním knihy ,,Zapoměls? Já ne!" Takže ti kteří tuto knihu nečetli asi nebudou všemu rozumět... První kniha je jinak tak na půl hodiny a tahle také nebude moc dlouhá! A teď se pojďme vrhnout na příběh! Je to tu zas... ...
