30.

244 17 3
                                    

Došli až k tobě...
Už jsem se po jednom z těch kluků natahoval...
Od někud se ozval naštvaný hlas strážce...
Počkat! Ten hlas poznávám!
Slýchával jsem ho v hlavě pořád...
To přeci nemůže být on!
To nejde.
Nebo snad ano...
Proto je zabil?
Proto nás chtěl zničit?
Nebylo to snad jen proto co jsem mu udělal?
On si odpuštění nezasloužil.
Myslel těmi slovy to co se teď stane?
To je teď jedno.
Bylo pozdě.
Oni ho dali do tvé pusy.
Začali se smát jak brečí strachy...
Moc vtipné...
Pomyslel jsem si.
Chvíli my to trvalo...
Ale pak mi to došlo.
Pláč!
Jenže bylo pozdě...
Tys se probudil a zavřel pusu...

Všude byla krev...

Křik...

Tebe vypnuli...
A mně hodili do sklepa.
Proč jsem já skončil hůř?
Do toho hrobu...
Za tohle jsem nemohl!
Tam...
Tam jsem strávil zbytek mého života jako animatronika...
Přes 30 let...
Tam jsem přišel o rozum...
Tak dlouhá doba...
A tam jsem přišel i o svůj život...

(Vím že 30 let by mělo být až do té hororové atrakce, která nevím jak se píše, ale co...
Nic v tomto příběhu moc nesouvisí s fakty...)

Stejný, ale přesto jiný Kde žijí příběhy. Začni objevovat