Stejný, ale přesto jiný

110

Mysleli jste si že končím?
Ještě Ne!

Nic se nestalo.
Moje noha vysela nad propastí
Ale já zůstal nahoře.
Nemohl jsem se hýbat.
Co to?
Máš smůlu.
To ti nedovolíme!
,,Cože?!"
Vykřikl jsem,
Bylo mi jedno že mě ostatní slyšeli.
,,Ne!
Nechte mě!"
,,Plyši...?"
Odvážila se jako první ona...
,,Ne, puste mě!
To nesmíte!
Nesmíte mě ovládat!!!"
Byl už jsem zkrátka zoufalý.
Puppet se na mě vystrašeně podívala.
Bála se, že se vrátil...
Jenže tak to nebylo.
Náhle, jako bych uviděl něco, co bylo doposud zkrito...
Okolo Puppet a tebe se vznášela taková zvláštní aura.
Okolo Puppet žlutá,
A okolo tebe šedá...
Pak jsem to však uviděl i okolo sebe...
A né jednu barvu, ale hned tři...
Hnědá,
Fialová
A Červená...
Tři barvy.
Tři.
Jako tři duše...
Ne, Ne tři.
Pět!
Až teď mi to došlo.
Mužem pryč až ve chvíli,
Kdy budem pohromadě.
Všichni, chceme být spolu a omluvit se...
To přece chceš i ty né?
Není hned důvod k tak radikálnímu činu!
Rozmysli si to. Pak už to nikdy nebudeš moci vrátit...
,,Navždy ti to bude líto..."
Jejich hlasy se náhle ozvali tak aby je každý slyšel...
Vznášeli se okolo mě.
Přidala se k nim i ta dívka od Puppet...
,,Čemu prospěje to, že se zabiješ?"
Zeptali se mě.
,,Je to jen na tobě..."
Ani jsem si nevšiml že mě už nedrží.
Teď jsem mohl klidně skočit dolů ale...
Ale už jsem nechtěl.
Sklonil jsem hlavu a postavil se opět oběma nohama na římsu.
,,Máte pravdu..."
Zašeptal jsem.
,,Jsem hlupák..."
Seskočil jsem z římsi na střechu kde si mě okamžitě přitáhla do obětí ona...
,,Ty blázne..."
Zašeptala a pevněji mě stiskla jako by mě už nikdy neměla pustit.
Začala brečet.

,,Promiň..."
Zašeptal jsem...

Já zírám!
Povedlo se mi to napsat se šťastným koncem!
Ještě bude kapitolka a upozornění na nový příběh tak to se mnou ještě vydržet!😂