Stejný, ale přesto jiný

27.

Byl jsem tyhdy týden v opravně,
Bylo nepříjemné je pozorovat jak mě rozebírají a následně opět sestavují...
Nemohl jsem se vypnout ani tehdy.
A když jsem se pak vrátil,
dělals, jako že se nic nestalo,
a já ti to později odpustil...
Tak proč jsem si na to teď vzpomněl?
Proč?
Neměl jsem snad?
Byls můj bratr!
To jediné co jsem měl!
Jediný na koho jsem se mohl spolehnout...
Tak sis jednou potřeboval vybít vztek no a co?!
To někdy potřebuje každý, né?
A navíc...
Žádného dalšího animatronika jsem neznal,
a myslel si,
Ach...
Že je to normální...
Jak jsem byl tehdy bláhový?
Měl jsem se od tebe držet dál...
Ale já doufal,
Doufal jsem...
Ach, já ani nevím v co.
Byls můj bratr,
a to pořád jsi.
Myslel jsem si že se to uklidní...
Že bude vše zas jak má být...
Jenže jsem se mýlil,
Jako téměř ve všem...

Během pár dalších nocí se to však opakovalo...
Noční můry.
Nesnáším je...
Pokaždé to však byla jiná situace...
Brzy se jen z tichého vrčení staly opravdová zranění.
Utržené ucho,
Vykloubená ruka.
Přetrhané obvody...
A já hlupák jsem se nechal!
Čím víc se blížil náš konec,
Tím víc jsi byl vůči mně agresivnější.
A já někdy ani nevěděl,

Proč...
Proč jsi mi to dělal...

...Bratrě?

213 slov.
To je asi u téhle kniky rekord!