Stejný, ale přesto jiný

60.

Na stole tam ležel...
,,Můj kostým?" Zašeptám.
Je noví...
  Jak to?
Není tohle další sen?
Co se to tady děje?
Po hromadě suti vylezu až na stůl...
Leží tam hromada papírů a plánů...
Plánů mě...
Jsem jediný komu se to nelíbí?
  Ne nejsi.
Je to divné.
V kostýmu byl i endoskelet...
Ty ses mě pokusil postavit?
Proč by to dělal?
  Jsou to bratři. Možná není tak zlí jak jsme si z prvu mysleli.
Já vám to říkal!
Každý díl kostýmu byl trochu jinak zbarvený,
Všemožné odstíny žluté a některé až nazelenalé.
Vždy ta zelená...
To jak byly uloženy na různých místech...
A některé chyběli...
Kdyby se mi povedno dostat zpět do toho kostýmu...
Mohl bych vás zastavit!
Nevíte náhodou jak?
Tos uhod že ne.
  Jak by jsme to měli asi vědět?
To ty jsi kdysi byl robot! Ty bys to měl vědět!
To ze mě ještě nedělá mechanika.
Lidé také nejsou všichni doktoři i když mají lidská těla.
  To je asi pravda.
Ale jak se do něj dostaneš?
To nevím...

Ale musím to rychle zjistit!