Ležel jsem na podlaze.
Byla rozbitá...
Ostatně jako všechno.
Zdi byli popraskaná,
Z děr ve stropě vyseli rostliny,
Stěny byli plně grafitů,
Mezi dromahou suti rostla tráva a jiný plevel,
A všude se váleli odpadky.
Skleněné láhve...
Kartony...
A papíry.
Bál jsem se...
Né stínů okolo mě...
Ani těch vlasů které už pomalu sílily...
Bál jsem se o ní.
Nezamiloval se nám tu někdo?
Držte huby.
Ale...
Všichni!!!
Mohl jsem jen doufat...
Že sem nešla.
Neboj se...
Jistě už na tebe zapoměla.
Vidíš! Potřebuješ nás!
My, totiž nikdy nezapomenem!
Poprvé doufám že máte pravdu...
...
Takže?
Nás uznáváš?
Bereš nás na vědomí?
Jste jen vyplod mé šílené mysli ale...
Ale co?
Ano...
...Jste tu...
...se mnou.
Jediní kdo mě neopustili...
ČTEŠ
Stejný, ale přesto jiný
Short StoryTento příběh je přímým pokračováním knihy ,,Zapoměls? Já ne!" Takže ti kteří tuto knihu nečetli asi nebudou všemu rozumět... První kniha je jinak tak na půl hodiny a tahle také nebude moc dlouhá! A teď se pojďme vrhnout na příběh! Je to tu zas... ...
