Většinou jsi ani nevěděl co přes den děláš.
Narozdíl ode mě...
Bylo to takové malé prokletí.
Nebavilo mě pořád hrát to samé ale když jsem zkusil něco nového...
Lidé si mysleli že jsem rozbitý a tys byl naštvaný.
Brzy jsem se přestal snažit...
Ale když se místností rozezněl dětský pláč,
vždys ožil.
A nebylo to dobré...
,,Jen se tě vyděsil,
Dej mu čas. Zvykne si."
,,Vždyť já děti bavím!
Zpívám jim!
Nemají se mě co bát!"
Byls naštvaný...
Jak vždycky.
,,Byl jen moc malí,"
A poprvé i nebezpečný...
,,Ty se někdy bojí neznámých!"
Toho jsem si však všiml pozdě...
Za to co se stane v příští kapitole mě budete nesnášet...
ČTEŠ
Stejný, ale přesto jiný
Proză scurtăTento příběh je přímým pokračováním knihy ,,Zapoměls? Já ne!" Takže ti kteří tuto knihu nečetli asi nebudou všemu rozumět... První kniha je jinak tak na půl hodiny a tahle také nebude moc dlouhá! A teď se pojďme vrhnout na příběh! Je to tu zas... ...
