Nový život?!

7-5:35

Sen:
Stála jsem na uzkém schodišti bez zábradlí. Všude byla tma a já slyšela hlas,který mě nabádal k tomu abych skočila. Pevně jsem stiskla víčka k sobě. Když jsem je opět otevřela stála jsem v pokoji. Otočila jsem se a na posteli vyděla holku s Martinusem. Píchlo mě u srdce a z očí mi samovolně začli téct sly.,,Vidíš? Vůbec mu na tobě nezáleží" zasmál se hlas,,Tak to není. Má mě rád!"zařvala jsem naspátek po hlase. Vlastně ani nevím proč,,Nemá! Kdyby měl byl by stebou a ne sní " opět se zasmál. Nemohla jsem tomu uvěřit já mu věřila a myslela si,že bychom mohli být spolu a on teď tohle?,,Neee-..."
Nou sen
,,Neeeeee" vystřelila jsem do sedu. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Sen,byl to jen sen. Odechla jsem si a koukla se na mobil kolik je-5:35. No tak to si můžu jít dát kafe. Stejnak bych v 6 musela stávat. Vylezla jsem z postele a opustila můj pokoj. V kuchini jsem popadla první hrnek co mi pad do ruky. Popíjela jsem kávu a u toho se psichysky připravovala,že budu poprvé sedět v letadle. Jsem strašný magor,ale nikdy bych dobrovolně nesedla do letadla. Je to prostě asi pud sebe záchovy,nebo co já vím. Teda todle vím, ale prostě chápete. Umyla jsem hrnek,vrátila ho do poličky a vrátila se ustlat si postel.

I skufrem jsem višla před byt a zamkl. Zavolala jsem si výtah a čekala. Když výhat zastavil. Višla jsem ven a prošla chodbičkou,která vedla k venkovním dveří. Když jsem otvírala tak jsem trefila Martinuse do obličeje. Položila jsem kufr a šla kněmu,,Promiň všimla jsem si tě pozdě. A co tu vůbec děláš?" prohlídla jsem si jeho obličeje,, Taťka mě poslal ať tě vizvednu,že to bude lepší." ,,Aha" jen jsem kívla a Martinus popadl můj kufr a dao ho do kufru auta,,Já bych to zvl-..",,Nemusíš nic říkat prostě jsem to udělal" přiložil mi prsti k rtům. Jak asi chutnají jeho rty? Co že? Poprvé by to bylo fajn. Ne ne dobrý jasný? Já bych mu ani pusu dát nemohla nebo bych ho nemohl políbit. V životě jsem se snikým nelíbala. Prostě chápete je to strašně trapné a ještě v mím věku ještě více trapné.

V letadle:
,,Připoutej te se" jak to oznámila letuška tak jsem taky udělala. Zpla jsem si pás a více se zarazila do sedačky. Proč, proč, proč a proč? Nemohla jsem si nají práci kdebych líčila malé děti co nikam nelétají? Ne nemohla mě je to jasný.

Po už cca 2 hodinách jsem si zvykla na to,že letadlo jako auto nepojede. Poslouchám písničky a malá Ema mi spí na rameni. Opatrně jsem jí zvedla hlavu a odložila jí na rameno spící tanečnice.