,,Takže kde je?" přiběhl jsem za Edím,,Je v opuštěné továrně nakonci města. Tom už nechal připravit četu" usmál se na mě,,Super" vytáhl jsem mobil. Nebo radči jí to psát nebudu,ale zavolám Macovi.
,,Ahoj už si pro ní jedu" zasmal jsem se
,,Pro koho?" zarazil se
,,Mm..pro Max"
,,Aha"
Jen to tipl. Co? No to je jedni pokrčil jsem rameny.
Pohled Max
Seděla jsem nastaré madraci a nohy si tiskla k tělu. Prosím,že Martinus tu spávu dostal,že je teď na cestě a odveze mě odsud. Prosím....
Co jsem takhle seděla a modlila se aby tu byl. No jenže místo Martinuse dveřmi prošel Marcus,který byl naštvaný,,Jak to ví krávo?!" zařval po mě,, Kdo? Co?" kopl do mě,, Jak ví Martinus kde si!" on to ví? On ví kde sem? ,,Jak to ví?!" začal do mě kopat ještě víc,, Já nevím " brečela jsem,,Ale víš " chytl mě za vlasy,,Jak to ví!?" přiletěla mi facka a nato jsem skomčila spátky na madraci. Tvář se mi rozpálila. Rukou jsem si přejela potváři,,Tak jak to ví?!" za se do mě kopl,,Já vážně nevím " brečela jsem a z nosu mi začly téct slzy,,Víš ty mrcho" kopl do mě naposled a odešel.
Když jsem se i přes strašnou bolest břicha zvedla a sedla si spátky do rohu místnosti a přitom na madraci. Začal jsem se kívat z jedné strany na druhou až jsem usla.
Cukla jsem sebou potom co jsem slyšela výstřel. Kolena jsem si přitiskla k tělu. A ostře sledovala dveře. Dole v takové té škvírce jsem vyděla jak tam někdo probíha. Nebyl to jedej človék bylo jich víc,, Já du sem" zařval přes dveře to bylo tlumené. Ponějaké době se otevřeli. Stál tam nějaký pán a prohlížel si mě,, Martinusi mám jí! " zařval a hned na to sem vešel on sám. Podíval se na mě a rozeběhl se za mnou,,Zlato" dal mi pusu a přitáhl si mě do obětí,,Au" sykla jsem bolestí a viděla jen tmu...
Ahoj
Tak co? Líbí?
Ahoj
ČTEŠ
Nový život?!
Rastgele,,Mami?!" ,,Ano zlatíčko? " ,,Mám ten byt a aji tu práci" ,,Vidíš já ti říkala,že to zvládneš" A jde se na samotný život.Vložila jsem poslední krabyci do auta.
