O 2 týdny
Už je to dva týdny co nevím kde je Max. Tak moc mi chýby. Kdyby po ní neřval mohl jsem jí teď obímat a mít u sebe. Mojí jedinou Max. Mojí princeznu. Policejti jsou fakt neschopní a já už prostě nemůžu,, Mohli by ses sekra soustředit na tu písničku?!" vyjel po mě Marcus,,Jak se mám sakra soustředit,když nevím kde je! Poslední co jsem udělal bylo to,že jsem poní řval a rozešel se sní! Ale já ji miluju Marcusi fakt jí Miluju! " řval jsem po něm a sesunul se k zemi. Marcus na mě koukl jak na blázna,,Fajn já už du Čau " otočil se a odešel,, Jsi v pohodě" přišel ke mě táta,, Ne" zakroutil jsem ,,Bež dom" jen jsem kívl a odešel dom...
***
Seděl jsem v policejní kanceláři a lil do sebe už 20 kafe. Asi před týdnem jsem se del na policii. Maecuse jsem od tédoby neviděl a můžu tak dělat na případu své princezny. A ano už 3 týdny nic.
Pohled Max
,,Tak sebou hni" popohnal mě Marcus,,Proč to děláš? " zastavila jsem se,,Co jako?" nahodil svůj ušklebek,,Proč mě držíš" rozbrečela jsem se. Brečím už 3 týdny co jsem tady v to 'vězení' nedělám nic jiného. Jsem jeho hračka a on si semnou hraje jak malé dítě. Chybý mi mamka,sestra a Martinus. Můj Martinus. Vím,že se mě snaží najít. Něco uvnitř mě mi to říká, ale vím, že tady něj spíš umřu, protože kdo ví kde sme? Já tede ne!,,Já...chci tě pro sebe" odfrkl si,,Proč, ale?" byla jsem zofala,ale kdo není že,, Víš co! Hni sebou" začal do mě za se strka,,Ale já nechci" spírala jsem se,,Mě nezajmá co chceš a co ne!" chytl mě za boky a hodil si mě přes rameno,,A jestli chceš ještě někdy vidět rodinu tak budeš poslochat" povzdechla jsem si. Jak hračka.
Hej ty idiote! Vem ten telefon! Co? Rohlídla jsem se. V kastlíku ve dveříhl ležel mobil. Vezmu ho. Rozhlídla jsem se. Marcusi si povídal s nějakým típkem a ten se věnoval řízení. Schovala jsem se mobil pod tryčko,,Můžu si lehnot?" Marcus se na mě otočil a prohlídl si mě,, No,ale zales do kufru" jen jsem přikívla a přes sedačky vlazla dozadu. Odemkla jsem mobil a projela si kontaky. Můj mobil? To je můj mobil! Usmála jsem se sama pro sebe a napsala Martinusovi.
Martinuska💕: Pomužmi!! Někam jedem autem,stašně se bojím.
Poslala jsem to a mobil schovala pod tryko a zavřela oči.
Ahoj
Takže dneska ještě jedna💕
Líbí? Já si myslím, že už to bude jen a jen lepší💕
Jinak věnováno všem co se příběhl líbí a odečetli to až sem💕💕
Papa💕
ČTEŠ
Nový život?!
Random,,Mami?!" ,,Ano zlatíčko? " ,,Mám ten byt a aji tu práci" ,,Vidíš já ti říkala,že to zvládneš" A jde se na samotný život.Vložila jsem poslední krabyci do auta.
