Já se stoho snad zvencnu. Všichni po mě chcou dítě. Já chápu to,že chcou v noučata. Já ne to nejsem připravena. Fakt že ne. Je mi to líto, ale ne to ještě nemám.... Nemám na to vychovávat malého drobečka,když vlasní sestře jsem zníčila život. A pak za se zpravila... Ne prostě ne....
,,Takže Max a ty děti nechceš? " otočil se na mě Erik a Martinusovi oči mě propalovali. Nasucho jsem polkla,,Jasně, že chci-" nenechal mě domluvit,,V tom případě. Kde to vázne?" usmál se od ucha k uchu. Nač já si jen povzdechla a zakívala hlavou jak kdybych souhlasila.
***
Přijeli jsem dom a já se hned vyzula a sundala si bundu. Šla jsem rovnou do kuchině a Tinuse nechala někde za sebou.
Okolo pasu se mi obmotali dvě silné paže,,Nemůžeš se na ně zlobil. O dědet mi mluví už od 17" zašeptal mi do ucha,,Já vím, ale ještě se na to ne cítím" bolí mě to jak ho vidím se strápit nadtím že děti nechci. Jako chci,ale teď ne..
,,Pujdu si už lehnou" otočila jsem se na něj,,Du stebou" usmál se a pustil mě.
***
Zhasla jsem málou lampičku co jsem měla u postele. Koukala jsem na zeď naproti mě. Tinus si přes můj bok přehodil ruku a přitáhl si mě blíž,,Dobrou noc zlato" jen jsem se usmála. V hlavě mi vrtá to co řekl tenkrát v tom autě...
Ahoj
Tak co líbí?
No už jste někdy byli na pohřbu? Já du na svůj první v pondělí.
Mám pro vás hodně dobrou radu.
Važte si svích přátel a rodiny naplno....nikdy nevíte kdy je můžete stratit....
ČTEŠ
Nový život?!
Random,,Mami?!" ,,Ano zlatíčko? " ,,Mám ten byt a aji tu práci" ,,Vidíš já ti říkala,že to zvládneš" A jde se na samotný život.Vložila jsem poslední krabyci do auta.
