Balila jsem si krabice. Upřímně mám jich moc. V životě by mě nenapdalo,že mám tak moc věci vtakovém malém pokoji. Tak a jde na řadu poslední krabice. Věci z puberty. Zasmála jsem se u sundávaní s velkým nápisem NESAHAT. O tevřela jsem jí. Byla plná časopisů. Co že? Krabička od cigaret? Musela jsem se opět zasmá. Co to tady je? Vytáhla jsem rámeček s fotkou mé party. No jo naše parta škoda že jsem se kvůli víškám rozpadli. Vrátila jsem to do krabice a ru odnesla na pudu. Tak a teď nekonečné přenášení krabi do auta. Vzla jsem první a odnesla jo. Kerí s mamkou mi pomohli a bylo to rychleji.
,,Tak fajn ahoj" objala jsem mamku a pak i sestru,,Budeš mi chybět" plvzlikla Kerí,,Ale prosímtě" položila jsem jí ruku na rameno,,Pořád mi můžeš kdykoliv zavolat a já můžu taky kdykoliv přijet" usmala jsem se a utřela jí slzu pod okem.
***
Už jsem nesla poslední krabici. Je to strašná dřina ještě, že je tu ten vítah. Položila jsem krabici do bytu a ještě se vrátila zamknou auto. Opět jsem vijela vítahem do sedmého patra. Než jsem tihla strčit klíče do zámku spadli mi. Takže jsem se se sehla pro klíče a naproti mě ze dveří višel Marcus,,Tak pa" ,,Pa" když se otočil ani jsem se radči nepodívala a chtěla být v bytě,,Max?" ,,Ano?" doháje proč jsem odpověděla,, Nevěděl jsem,že tu bydlíš" usmál se,,Jo no teď jsem se sem na stěhovala" pokusila jsem se o usměv a přitom odemkl,,Tak to jo" ,,Pozvala bych tě dál,ale ještě je tu plno krabi a ták" jen kívl,, Tak jindy" mrkl a odešel. Zavřela jsem dveře tak to ne! Když už tak chci Martinuse. Co? Tady se někomu zapalujou lejtka. Hele kde ses tu vůbec vzalo? Byla jsem tu pořád,ale zatím jsi mě nepotřebuvala. Nepotřebujutě ani teď. Sedla jsem.
Ahoj
Fajn,fajn musím se vám přiznat,že jsem líne prase co vše odkládá...
Každopádně vím, že je trochu kratčí,ale prostě to vynahradím
Ahoj
ČTEŠ
Nový život?!
De Todo,,Mami?!" ,,Ano zlatíčko? " ,,Mám ten byt a aji tu práci" ,,Vidíš já ti říkala,že to zvládneš" A jde se na samotný život.Vložila jsem poslední krabyci do auta.
