Zmizel jsi [Probíhá korekce] ✓

Kapitola čtvrtá

Probudila mě otřesná bolest hlavy a žízeň. S bolestným zaskučením jsem se pomalu zvedla z postele a snažila se vybavit si včerejší noc. K mé smůle jsem si toho moc nepamatovala, vlastně ani to, jak jsem se ocitla ve vlastní posteli. Ještě stále jsem na sobě měla šaty ze včerejšího večera. Jediný pohled na tu sametovou látku, která připomínala noční oblohu mi vehnal matnou vzpomínku na včerejší rozhovor s Mattem a jízdu domů.

S hlasitým zívnutím jsem se protáhla a došla k oknu, které odhalovalo výhled do rušné ulice. Všude byl sníh a jeho jasně bílá barva mě nepříjemně pálila v očích, které si odmítaly zvyknout na světlo. Bylo mi jasné, že jsem to včera zase přehnala. Moje hlava toužila po prášku proti bolesti a dalšímu spánku.

Když jsem vyšla z pokoje, spatřila jsem Sky sedět na sedačce, propichujíc mě zabijáckým pohledem.

„Co je?" zeptala jsem se otráveně. Na kázání jsem fakt neměla ani nejmenší náladu.

„Co to mělo včera být? Matt tě přivezl úplně opilou!" naštvaně prskla.

„A co kdybys mi radši ty řekla, co to mělo včera být?" sykla jsem naštvaně. „Hraješ si na nějakou dohazovačku, Sky? Opravdu sis myslela, že o tohle stojím?"

„Já... Myslela jsem si, že budeš ráda. Už je to pět let, Chloe," rozhodila zoufale rukama.

„Právě, je to pět let," kousla jsem se do rtu, abych zastavila jeho třas. „A já si myslela, že je to za mnou. Ale není, Sky. Nedokážeš si představit, jak moc to bolelo. Měla jsi mi to říct!" nasupeně jsem kopla do nějakého hadru, který se válel na zemi.

Sky na mě zírala se zklamaným výrazem, nechtěla mi ublížit. Bylo to přesně naopak, jenže ona sama se ve vztazích nikdy moc nevyznala. „Omlouvám se, tohle jsem nechtěla," ozvala se po chvíli ticha.

„Já vím," slabě jsem se pousmála. „Bylo to, jako kdybych potkala přízrak z minulosti, a ještě ke všemu jsem se pak totálně znemožnila," znovu jsem zaskučela bolestí, která se mi prohnala hlavou jako nevítaný host a opřela se o kuchyňskou linku. 

„Ale Matt vypadal, že tě viděl rád," poznamenala tiše s náznakem naděje v hlase.

„Kéž by to bylo oboustranné," odsekla jsem a nalila do skleničky sodovku.

„Dokonce tě uložil do postele a čekal, dokud neusneš," dodala snad ještě tišeji a já se zakuckala vodou.

„Co... co prosím?"

„No, opravdu," pousmála se. „Nesl tě jako princeznu. Kdybych mohla, tak si to vyfotím a..." zastavila jsem ji máchnutím ruky.

„To stačí, Sky."

Něco si nespokojeně zabrblala, ale já ji neslyšela. Každopádně tuhle část včerejšího příběhu jsem si nepamatovala. Se zamračeným výrazem jsem polkla prášek proti bolesti a odšourala se zpátky do postele.

Automaticky jsem šáhla na noční stolek pro mobil, který tam nebyl.

„Sakra, nechala jsem všechno u Carriny!" zaklela jsem a propichovala bílý strop vraždícím pohledem. „Dneska kocovinu nevyležím."

***

„Ahoj, Chloe. Jdeš si pro věci?" zeptal se blonďatý fešák stojící ve dveřích klubu, který byl v těchto hodinách zavřený.

„Shane, promiň, že otravuju, ale musím si vyzvednou foťák. Kvůli práci."

„Carrina říkala, že se stavíš, čekal jsem na tebe. Tady to máš," podal mi psaníčko, pouzdro s fotoaparátem i zapomenutý kabát.