Zmizel jsi [Probíhá korekce] ✓

Kapitola devátá

Po chvíli strávené na parketu se všechno seběhlo tak rychle. Ruku v ruce jsme po zaplacení utíkali do auta a bez jediného slova se rozjeli k hotelu, ve kterém Matt přebýval. Věděla jsem, kam tohle směřuje a že nedělám dobře, ale nedokázala jsem se ubránit té spalující touze, která zmítala celým mým tělem od první chvíle, kdy jsem ho znovu spatřila.

Matt jel rychle jako splašený, ale neměla jsem strach, vlastně mě to spíš vzrušovalo. Věděla jsem, že šílí stejně jako já.

Když jsme vstoupili do hotelu a on mě s vážným pohledem spěšně táhl k výtahu, nemohla jsem si odpustit vítězný pohled směřovaný na recepční, které mě propichovaly závistivými pohledy. Cítila jsem se jako malá holka, která právě dostala přesně to, co vždycky chtěla. Svou vysněnou hračku.

Na tváři se mi objevil šibalský úsměv, když se za námi zavíraly dveře výtahu a nějaký chlapík na nás pokřikoval, ať mu podržíme dveře, což Matt s naprostým nezájmem ignoroval. Jakmile byly dveře zavřené a výtah se dal do pohybu, okamžitě jsme se na sebe vrhli jako zdivočelá zvířata.

„Kruci, Chloe," zavrněl mi do ucha a okamžitě mi sjel rty na krk, načež jsem rozklepaně vzdychla.

Moje ruce automaticky zajely do Mattových hustých vlasů a lehce za ně zatahaly. Nemohla jsem uvěřit tomu, že se to doopravdy dělo. Kdyby mě nedržel tak pevně kolem pasu, nejspíš bych se okamžitě složila k zemi, tak moc se mi podlamovala kolena.

Zrovna když jsem si ho chtěla přitáhnout do polibku, tak se výtah zastavil. Někdo chtěl nastoupit. Okamžitě jsme se od sebe odtrhli a zadýchaně pozorovali pomalu se otevírající dveře.

„Sakra," zaklel tiše Matt a přivřel oči.

Nastoupil postarší pár, který si nás překvapeně prohlížel. Asi se na nás ta divokost trochu podepsala. Vrhla jsem letmý pohled do zrcadla a pochopila. Naše vlasy vypadaly, jako kdybychom se snad před pěti minutami probudili. Nejistě jsem se na ten pár usmála, na což odpověděli lehkým pokývnutím.

Minuty se začínaly měnit v hodiny, nebo se mi to tak alespoň zdálo. Matt měl ruku kolem mého pasu a majetnicky mě svíral. Neodpustila jsem si to a podívala se, jak se tváří, když v tom jsem zjistila, že se na mě taky dívá. Ve tváři měl láskyplný úsměv a v očích cosi živočišného, co mnou otřáslo.

Bylo to buď a nebo. Teď jsem měla poslední šanci utéct a jednou provždy si vybrat stranu, na které jsem měla stát. Byla to poslední šance zachránit svoje zlomené srdce a už ho jednou provždy vyléčit z těch starých šrámů, které se za celou tu dobu nezahojily ani o trochu.

Výtah cinkl a my byli opět sami. Společně s párem, který vystoupil, odešly i všechny moje nejistoty. Opět jsem to byla já, holka sžíraná chtíčem a existoval jediný člověk, který mě mohl toho prokletí zbavit.

„Matte," zašeptala jsem do ticha a upřela na něj prosebný pohled. Nic víc jsem nemusela říkat. Lehce se ke mně sklonil a jeho rty si našly cestu k mým. Zas a znovu to stačilo k tomu, aby pohltil celou moji duši.

Jakmile jsme dojeli do posledního patra, ocitla jsem se v Mattově náruči. Se zvonivým smíchem a pocitem štěstí jsem se nechala donést až do apartmánu. Ani jsem si nevšimla, jak se mu podařilo otevřít dveře a už jsem zase stála na zemi.

Všude byla tma, jediné světlo sem přicházelo obrovskými okny, díky světlům z budov a ulic zvenčí. I tak jsem však mohla vidět chtíč, který se Mattovi blýskal v očích.

„Už to nevydržím," zachraptěl tiše a pohladil mě po líci.

„A co?" špitla jsem a naklonila hlavu, jako kdybych se chtěla s tou rukou pomazlit.