Zmizel jsi [Probíhá korekce] ✓

Kapitola dvanáctá

Dny utíkaly jako voda a venku neustále sněžilo. Měla jsem pár zakázek na focení a díky tomu jsem se mohla ponořit práce a nepřemýšlet nad blbostmi. 

Když zrovna nebylo co dělat, fotila jsem, co mě jenom napadlo. V zimně, a především v době, kdy se blíží Vánoce a město je prosvíceno svátečními světly, většina fotek vyjde neuvěřitelně krásně a možná až pohádkově. Přesně to jsem na tomhle ročním období milovala nejvíce. Všechna ta barevná světla, která jsou všude, kam se člověk podívá. V oknech a korunách stromů. Řetězce světel mezi domy, ze kterých nemůžete v noci spustit oči.

Byly to už skoro dva týdny od fiaska s Mattem a na tom, že se neukázal se nejspíš podílel můj rozbitý telefon, který jsem ještě stále nenahradila novým. Nejspíš záměrně. Práci jsem řešila přes email, takže mě to nijak nebrzdilo.

Svojí zapomenutou bundu jsem taky nedostala zpátky vzhledem k tomu, že si ji Troy z nějakého důvodu odnesl a Chris byl časově natolik vytížený, že jsem ho od toho dne taky neviděla. Vrtalo mi hlavou, co mi chtěl ještě říct.

Zrovna jsem si připravovala snídani, když Sky vyšla ze svého pokoje, který posledních pár dní téměř neopouštěla. Vypadala unaveně, vlasy jí trčely do všech stran a pod očima měla pořádné pytle, ale stále jí to neubíralo na roztomilosti.

„Ahoj," zamumlala a protřela si oči.

„Dobré ráno, vypadáš děsně," poznamenala jsem.

„Díky za milá slova hned takhle na začátek dne," zasmála se. „Píšu jako o život, nemůžu se zastavit. Spala jsem asi tak hodinu."

„Blázne. Dáš si omeletu?"

„Že se ptáš!" vyjekla a oči jí rozzářily jiskřičky. Rychlostí blesku si dřepla na barovou židli a vyčkávala. „Mimochodem, kde budeš letos trávit Vánoce?"

„To má být vtip?" ohradila jsem se trochu naštvaně. „Víš, že nikam nejezdím. Matka nemá zájem a já už vůbec ne."

„No jo, promiň," věnovala mi omluvný pohled a pustila se s chutí do jídla. „Ptám se proto, že Chris a vlastně celá kapela jsou na Vánoce tady, tak nás napadlo, že bychom je mohli slavit společně," zamumlala s plnou pusou.

„Nás?" zvědavě jsem nadzvedla obočí a hodila na pánev další rozmíchaná vajíčka.

„No, mě a Billyho," zašvitořila a její bledý obličej se okamžitě zabarvil do nachova. „Hodně si teď píšeme."

„Jak dlouho už to trvá?" optala jsem se překvapeně i když mě to, že jsou v kontaktu překvapilo mnohem méně než to, že si jenom píšou. Jako puberťáci. Vyvolalo mi to menší úsměv na rtech a pár nostalgických vzpomínek.

„Od toho večera v klubu," pokrčila stydlivě rameny.

„Nemusela jsi mi to tajit," podotkla jsem pobaveně, a přitom vyklopila omeletu na svůj talíř. „Bylo úplně jasný, že k tomu dojde."

„Cože?" zakuckala se.

„Vždyť jste se hltali pohledem už od prvního okamžiku," zatvářila jsem vševědoucně.

„Divíš se? Vždyť Billy je tak..."

„Roztomilý? Sladký?" doplnila jsem a pozorovala zasněnou Sky. „Ty jsi vážně na blonďáky, s Aaronem to bylo stejný," podotkla jsem a usadila se hned vedle.

„S Aaronem to bylo úplně jiný!" zabručela a naštvaně našpulila rty.

„Když to říkáš," pokrčila jsem ledabyle rameny a zhltla kousek omelety. „Překvapuje mě, že nechceš jet za rodinou. A Chris o tom ví?"