Zmizel jsi [Probíhá korekce] ✓

Kapitola osmá

Pár sekund v ráji vystřídala tvrdá realita. Prudce jsem Matta od sebe odstrčila a věnovala mu naštvaný pohled.

„Co to děláš, sakra?"

„Promiň, nemohl jsem odolat," odpověděl ještě zadýchaně po našem polibku překypujícímu vášní.

Mlčky jsem si ho přeměřila očima a snažila se zahnat pryč myšlenky na to, jak sakra dobře vypadá a chuť ho okamžitě zatáhnout dovnitř.

„Zlobíš se?" zeptal se provinile a hledal odpověď v mých očích.

„Proč jsi tady?" vyslovila jsem dotaz ignorujíc jeho otázku. Na nic jiného jsem se nezmohla. „Myslím, že jsem ti to posledně objasnila dost jasně, Matte. Už tě nechci."

„Stejně tak jsem to objasnil já tobě," pokrčil rameny a ani a chvíli nepřerušil oční kontakt.

„Já o tebe nestojím."

„Sama víš, že to tak není."

„Jak si můžeš být tak jistý?" odsekla jsem nabroušeně. „Nic o mně nevíš."

„Tvoje tělo hovoří za tebe, ty lhářko," jemně se pousmál a v očích se mu zračil výraz vítězství.

Cítila jsem, jak mi hoří tváře, měl totiž pravdu. Ale to jsem nemohla v žádném případě přiznat, takže jsem ho jenom propichovala nepříjemnými pohledy doprovázenými mlčením.

„Tak co, pozveš mě dál, nebo budeme stát ve dveřích?" zeptal se pobaven mojí reakcí.

„Co to udělat takhle: já teď zavřu dveře, ty se otočíš a zmizíš. Co ty na to? Na to jsi přece expert," sladce jsem se na něj usmála.

„To se asi nestane," pronesl hladce a pokusil se o vážný výraz, který mu neustále kazil úsměv.

„V tom případě se shodneme na tom, že se neshodneme," pokrčila jsem rameny. „Nemám jediný důvod pouštět tě dovnitř."

„Co takhle kompromis? Ty se teď převlékneš a já tě odvezu někam na dobré jídlo, kde nebudeš mít pocit, že ti narušuju tvoje teritorium," nabídl s neskrývaným pobavením v hlase. Moje nabroušené chování ho absolutně nevyvádělo z míry.

Hlad je zlá věc, hned se mi začínaly sbíhat sliny při myšlenkách na jídlo, čehož si Matt okamžitě všiml a spokojeně se usmál. 

Sakra, ty ďolíčky.

„No, to asi nepůjde," přemohla jsem se a se smutkem opustila myšlenku plného talíře.

„A důvod?" pozvedl jedno obočí čekajíc, co si vymyslím tentokrát.

„Nechci se převlíkat!" vyhrkla jsem první věc co mě napadla a hned se za to proklínala. Větší kravinu jsem ze sebe dostat nemohla. V duchu jsem nad sebou nejméně desetkrát protočila očima.

„Tak se nepřevlékej, pro mě za mě. Vypadáš dobře ve všem," pokrčil ledabyle rameny, jako kdyby to snad byla úplně jasná věc a po očku mě stále pobaveně sledoval.

Co jsem na to tak mohla odpovědět? Kdyby mi tohle řekl před pěti lety, asi bych si myslela, že teď už můžu spokojeně zemřít. No, ono se toho zas tolik nezměnilo.

Neměla jsem na výběr, musela jsem se převléct. Vedle Matta v perfektně padnoucí šedé košili obepínající jeho pevnou postavu a černých džínách, které tak očividně ukazovaly jeho dlouhé nohy, bych ve svém typickém oblečení vypadala jako šedá myška. S obličejem připomínajícím rajský protlak jsem se k němu otočila zády, v takové rychlosti, že jsem ho nejspíš švihla vlasy do obličeje.