Zmizel jsi [Probíhá korekce] ✓

Kapitola dvacátá první

„Mám se dobře, neboj," usmála jsem se do telefonu. „Ano, jím jako obvykle. Bože, nejsi moje máma a vůbec, jsi mladší než já, tak s tímhle přestaň!" protočila jsem pobaveně oči a povzdechla si.

„Pozdravuj jí," zasmál se Matt vedle mě mezi tím, co v rukou svíral volant a plně se věnoval řízení.

„Pozdravuje tě Matt. Jo, vyřídím. Zrovna jsme na cestě," odpovídala jsem dál na nekonečný proud otázek.

Sky se měla brzy vrátit z turné domů, aby se mohla zase plně věnovat psaní, ale kluci měli ještě dva měsíce před sebou, takže bylo jasné, že Chrise uvidím až někdy na jaře, pokud se něco nezmění. A Troye nejspíš také...

Právě jsme seděli v autě a mířili si to do nějakého lyžařského střediska v horách. Mattova rodina tam prý pravidelně jezdila na oblíbenou chatu. Musel mě hodně přemlouvat, abych souhlasila, protože na lyžích jsem stála naposledy v sedmé třídě základní školy a na prkně tak v šestnácti. Pochopitelně jsem neuměla ani jedno a představa, že ze sebe budu dělat idiota někde na svahu a bavit celé okolí, mě zrovna nenadchnula. Jenže Matt si kvůli mně vzal volno v práci a zdálo se, že mu na tom opravdu hodně záleželo. A odolat jeho psímu pohledu? Nemožné.

„Chce s tebou mluvit Chris," oznámila mi Sky, když byla konečně spokojená se svým výslechem.

„Tak sem s ním," zasmála jsem se. Chyběl mi.

„Ahoj, rebelko," promluvil známý chraplavý hlas.

„No nazdar, ty rockere, tak jak vám to jde?"

„Paráda, včerejší vystoupení bylo asi ze všech nejlepší. Lidi skvělí, kluci váleli, fakt paráda," vyprávěl nadšeně. „Škoda, že tady nejsi, určitě by se ti to líbilo."

Z těch slov mi tak trochu zaskočilo a rozkašlala jsem se, čímž jsem si vysloužila Mattův nechápavý pohled.

„Jsi v pořádku?" zeptal se Chris starostlivě.

„Ehm. No, jo. Já si pustím nějaký záznam na youtube, určitě jsou jich tam stovky. Jste totiž dost populární, jestli sis toho ještě nevšiml," poznamenala jsem a pokusila se to zahrát do autu. Rozhodně jsem tu nechtěla před Mattem řešit, proč jsem tam neodjela s nimi.

„Nepovídej, ty vyprodané lístky na koncertech mě o tom ještě nepřesvědčily," odpověděl sarkasticky a přímo z jeho hlasu jsem cítila, jak protočil oči a drze se šklebil.

„Jsi hroznej," zasmála jsem se.

„Chloe, jsi šťastná?" zeptal se po chvíli ticha Chris. „Chci říct, zníš tak. A já jsem za to vážně rád, nechci, aby ses neustále trápila. Z Troye jsem vydoloval něco málo, co se mezi vámi stalo, tak jsem měl starosti."

„Jsem," vyřkla jsem jednoduchou odpověď.

„Dobře, to mi stačí. Hele, budu muset jít, pozdravuj Matta a zase se mi ozvi. Ten telefon jsem ti nedal k Vánocům jen proto, abys ho nosila v kabelce," napomenul mě se smíchem.

„Však mě znáš, nikdy nevolám," pokusila jsem se nasadit omluvný tón. „Měj se a pozdravuj všechny."

„Já vím, ty už jiná nebudeš. Tak čauky mňauky, rebelko," promluvil hlasem připomínajícím nějakou barbie a se smíchem zavěsil.

„Bože, ten kluk je fakt blázen. Občas pochybuju o jeho duševním zdraví," zakřenila jsem se a schovala telefon do kapsy.

„To je prostě Chris," pokrčil rameny Matt a nepřestával se usmívat. „Jsem rád, že dělá, co ho baví. Splnil si sen, za sebe i za Miu."