Pokušení z pekla [TVD/TO CZ FF]

16.

Nejpodivnější přátelství vzniká při těch nejabsurdnějších situací. A poté musíme být velmi opatrní, aby tajemství nevyšla tak rychle na povrch.

Svět se nejspíš zbláznil. Možná jsem ještě spala a tohle byla jen nějaká úchylná fantazie. Stála jsem ve dveřích, mířící na půdu a nebyla jsem skoro schopna reakcí. Ten kluk se mi teda moc nelíbil. Byl nepřirozeně vlezlý a jeho jednání se vymykalo normálnímu a smysluplnému jednání. Nepochytila jsem moc informací, kdo to je a co tu chce. Ale nejspíš ho nikdo nezval. A taky, že mě chytl za ruku a snažil se o to, co jsem občas viděla u pijavic. Na tohle jsem byla alergická, proto jsem mu musela ukázat, s kým má tu čest.

„Vím, že Mikaelsonovi mají sebevražedné sklony, ale vy dvě jste teda překvapily." Když bylo nebezpečí zažehnáno, uhodila jsem na Hope, Lizzie a Josie. Pijavice se tvářily dost provinile, což se divím. Ale Hope se samozřejmě hned musela začít obhajovat. „No, já tušila, že to bude průšvih. Ale holky se nenechaly přemluvit." Protočila jsem očima a zničeně jsem si povzdychla. Tomuhle jsem nemohla ani nijak konkurovat.

I přes to, že tahle situace byla už tak moc nezvyklá, musely jsme to společně s holkami vyřešit a udělat něco s tímhle nečekaným návštěvníkem. „Hele, moc se tu nezabydluj, rozumíš?" Otočila jsem se a naskytl se mi pohled na prázdné místo. Zmateně jsem se začala rozhlížet. Na okamžik jsem si začala myslet, že se mi to vážně jen zdálo a ten týpek vlastně existoval jen v mé mysli. Bohužel jsem se mýlila. Ze spodních pater domu se začaly ozývat tlumené zvuky. Na nic jsem nečekala a seběhla jsem z půdy až dolů.

„To je tak boží." Ten magor prostě seděl na pohovce, cpal do sebe sendviče s burákovým máslem a zapíjel to plechovkou Coca Coly. Obdarovala jsem ho znechuceným pohledem, ale nechala jsem to raději bez komentářů. To, ale kvůli čemu měl takhle povznesenou náladu, byla televize. „Proboha." Opět jsem protočila očima, když se na obrazovce promenádovali středoškoláci s láskou k hudbě. Pijavice i Hope se pobaveně culily. Tenhle týpek byl opravdu zvláštní. Podle toho, co jsem z těch jeho podivných informací pochytila, byl přivolán odněkud z jiného světa. Ale proč a co má v plánu jsem prozatím nevěděla.

Další problém nastal, když jsem si uvědomila, že ho tu nemůžu jen tak nechat. Alaric ani Caroline by určitě nebyli rádi, kdyby ho tu našli. Na druhou stranu jsem ho ale nemohla nechat pobíhat po městě. Chvíli jsem ho pozorovala, ale musela jsem začít nějak jednat. „Sice mi trhá srdce, že ti musím překazit tuhle úžasnou zábavu, ale tady nemůžeš zůstat." Řekla jsem z větší dávkou ironie. Neplánovala jsem s ním jednat příliš přátelsky. Byl to přece jen cizinec, který se tady objevil a začíná se tu až moc nepřirozeně roztahovat.

Pohled Lizzie

Společně s Josie jsme přemluvily Hope, aby nám pomohla přivolat naši mámu. Sice se jí moc nechtělo, ale nakonec nám pomohla. Potřebovaly jsme tu malou věc, kterou jsme našly v krabici a krev mě nebo od Josie. Ségra se bála a tak jsem to musela zase udělat já. Ale pro mámu, kterou jsme měly konečně poznat, jsem to udělala ráda.

Něco se ale pokazilo. To kouzlo asi nefungovalo nebo já nevím, co se stalo. Neobjevila se totiž máma, ale kluk z té fotky, kterou jsme taky našly na půdě. Byl docela hezký, ale to jsem raději neříkala. Stejně se bavil většinou s Nesie. A to mě štvalo, protože se skoro všichni bavili jenom s ní a se mnou nebo s Josie nikdo. Dokonce i Hope s ní byla častěji, než s námi.

Nakonec jsme si toho cizího kluka z fotky nechali. Byla jsem ráda, protože jsem chtěla zjistit, kdo to je. Třeba nás znal nebo možná znal naši pravou mámu. Měla jsem hodně plánů, co jsem chtěla udělat. Poslouchala jsem, jak se ostatní baví a pak jsem dokonce řekla i něco já sama. „Co kdyby bydlel v pokoji pro hosty?" Napadlo mě, ale nikdo s tím vůbec nesouhlasil. Zamračila jsem se, tohle bylo vážně k vzteku.

„Máš pocit, že tohle vážně projde?" Ptala se mě znova Hope, když jsem dvakrát otočila klíčem v zámku dveří na půdu. Nejistě jsem pokrčila rameny a ještě naposledy přiložila pravé ucho na dveře. „Nevěřím mu." Prohodila jsem s takovým podezíravým tónem hlasu. Jenže už bylo pozdě na to couvnout. Teď, když jsme měli na půdě nelegálního návštěvníka, jsme se k tomu musely s holkami postavit čelem. A hlavně jsme to musely utajit. Něco mi ale říkalo, že rady, které jsem ze sebe snažila dostat, byly stejně zbytečné.

Když jsem pak ležela v posteli, nemohla jsem vůbec usnout. Ne, že by mě užíralo špatné svědomí, ale bála jsem se, že to šíleně velké tajemství prostě praskne. Vážně jsem musela někde přinejmenším spadnout na hlavu. Všechno se mi hroutilo a osud mi do cesty poslední dobou stavěl jen samou katastrofu. Přemýšlela jsem nad vším a nejspíš jsem se tím také trápila. Na rozdíl od mé spolubydlící. Hope spokojeně oddechovala vedle mě a dokonce se ze spánku usmívala. Nezbývalo mi nic jiného, než na to přestat myslet a konečně se odebrat do říše snů.

Jestli jsem usnula nebo ne, jsem popravdě netušila. Probudila mě rána, jako by něco těžkého dopadlo na podlahu. S šílenstvím v očích jsem se posadila a snažila se zorientovat v setmělém pokoji. „Co jsi to udělala?" Zaslechla jsem tesklivý hlas, který se tichou místností nesl, jako ozvěna. Byla to samozřejmě má mrtvá kámoška Jo. Zmateně jsem se zamračila a zapřemýšlela, co jsem poslední dobou udělala špatného. „Vystavila si dvojčata velkému nebezpečí." Pokračovala si ve svém monologu, kdy se ze mě snažila stvořit pachatele.

Nerozuměla jsem ničemu, co říkala. A dřív, než jsem se začala domáhat vysvětlení, tak Jo prostě zmizela. Nechápavě jsem nad tím zakroutila hlavou. „Co děláš?" Ozvalo se z ničeho nic vedle mě rozespale a vysloužila jsem si nečekané kopnutí do nohy. Bolestivě jsem se zašklebila. „Bavím se s mrtvolami." Oznámila jsem suverénně, drcnutí jsem Hope něžně oplatila a chystala jsem se pokračovat v té sladké činnosti, ze které jsem byla tak podle vyrušena. Nic by mi v tom nebránilo, kdyby se neozvaly další podivné rány. Ale tentokrát jsem si byla stoprocentně jistá, že tyhle zvuky přichází z patra nad námi.

________________________________  

Ahoj. :3 

Týden opět uběhl a nastal den publikování. :P Teoreticky jsme s v příběhu dostaly už do poloviny. Ale pořád se nějakého konce vůbec nemusíte obávat. 

V minulé kapitoly se na scénu objevila další "nová" postava. :D Ano, Kai doslova "narušil" celý děj. :D Všechny holky jsou z toho v šoku. A to ani nikdo netuší, to doopravdy je.  

Přeji vám příjemné čtení.

Vaše Vee♥