Pokušení z pekla [TVD/TO CZ FF]

4.

Noci jsou tajemné, nepředvídatelné a občas nám nevědomky prozrazují nečekaná tajemství. Proto bychom měli pozorně poslouchat a mít otevřené oči.

Byl to pro mě docela šok, když se u dveří domu, kde už dlouhých pět let žiji, objevila Hope. I přes tu větší vzdálenost jsme byly obě stále v kontaktu. Nechtěla jsem ji ztratit jen kvůli tomu, že se má drahá máma rozhodla pro únik z New Orleans. Ale to, že tu mou malou kámošku zase uvidím, jsem rozhodně neplánovala. A teď byla tady, v mém pokoji a z jejího výrazu jsem toho nic moc nedokázala vyčíst. „Přijela jsem s Kolem." Prozradila mi nevinně a tím odpověděla na mou vyřčenou otázku. Nepříjemně jsem se zamračila, ale při zmínce toho jména mě tak trochu píchlo u srdce. Otřepala jsem se a v duchu jsem si zanadávala, abych se nechovala tak moc dětinsky.

„A to jsi ho zavřela do klece, aby nikoho nepokousal, než se vrátíš?" Vypadlo ze mě dost ironicky, jako by mě dokonce i obtěžovalo, že mluvíme zrovna o něm. Hope se tomu pobaveně zaculila a nejistě pokrčila rameny. „Myslím, že dostal hlad." Oznámila mi a při tom se lehce začervenala. Nechápavě jsem se na ní koukla, ale rychle jsem zavrhla nutkání se zajímat o její přehnanou a naivní reakci. Bylo mi to vlastně jedno, co teď právě ten egoistický Mikaelson dělá. Ale pořád jsem se nemohla zbavit divných představ, co všechno se může stát, když po městě pobíhá pološílený hladový Původní upír. Hope do mě po chvíli jemně strčila a já konečně začala zase vnímat docela normálně. „Neměly bychom ho najít?" Má vyřčená otázka spíš zněla, jako nutnost, kterou jsem hodlala pro blaho města risknout. To, že se malá Mikaelsonová tvářila, že jí tahle moje reakce neskutečně baví, jsem zrovna teď neřešila.

Ještě mi zbývala jedna nezbytnost, kterou jsem musela zvládnout. A to představení Hope mé nynější rodině. Přemýšlela jsem, jak nejrychleji a nejjednodušeji vysvětlit, kdo je ta má tajemná návštěvnice. V hlavě jsem vymyslela hned několik použitelných objasnění. Před Alaricem jsem o Původních moc mluvit netoužila. Pamatuji si živě, že když tenkrát přijela máma i s Finnem, tak Alaric dokázal v pěti minutách ukázat, jak moc má Mikaelsonovi v lásce. A nejen on. Tahle čirá nenávist se totiž nesla celým městem. Tahle rodinka zřejmě lpí na zvrácené oblíbenosti.

„Tohle je Hope a přijela mě navštívit. Známe se z New Orleans." Upozornila jsem na sebe, když jsem se opět objevila v dolním patře domu. Hope jsem táhla za sebou a ochranitelsky jsem ji držela za ruku. Všichni přítomní si jí prohlíželi, jako kus masa ve výloze v řeznictví. Hlavně nikdo nic nějakou dobu neříkal. Tak buď má Hope na čele napsáno, z jaké rodiny pochází, nebo ztratili řeč. „A tví rodiče vědí, že jsi tady?" Jako bych to netušila. Alaric opět nezklamal a své trapné jednání si nenechal pro sebe. Protočila jsem pubertálně očima a tvářila jsem se, že jsem tu otázku vůbec nezaznamenala. Trochu mě znervózňovala Caroline, která si ji až moc přehnaně a hlavně se zaujetím prohlížela. „Říkala jsi, že se znáte z New Orleans?" Nejspíš jsem nepřirozeně zbledla, protože jsem měla pocit, že ani ne za pět vteřin omdlím.

Pohled Kola

Konečně jsem se mé otravné neteře zbavil. Potřebovala prý nutně vyhledat tu malou zrzavou žábu. Na tohle jsem vážně dělat doprovod netoužil. Rozhodl jsem se pro menší nostalgickou procházku s výhodami. Stará známá místa se objevoval snad na každém rohu. Nepřekvapilo by mě, kdyby minulost začala vyplouvat na povrch. Když jsem si vzpomněl, co vše jsem stihl v Mystic falls provést, objevil se mi na tváři spokojený úsměv. A kolik problémů a nepřátel jsem si zvládl za tak krátkou chvíli utvořit, polil mě jakýsi blahý pocit. Musím uznat, že to nebylo špatné, si takhle bezcílně užívat a netrápit se nějakým chabým pocitem viny.

Ještě, že jsem se i s Hope z domu dostala. Caroline a její podezřívavý pohled a nebezpečné řeči mě děsily. Nemohla se přece dozvědět, že má v domě nastěhovanou dceru obávaného Původního hybrida. Už jen proto, že díky pár informacím jsem měla dost jasnou představu o Caroline a její minulosti s Mikaelsonovýma. Bylo mi jasné, že se na to jednou přijde. Ale teď ještě ne. Chtěla jsem tomu dát takovou menší pauzu. Dřív, než se ve městě objeví sám velký Klaus Mikaelson. A podle mého uvážení, to nebude trvat dlouho. Přece jen mu z ničeho nic zmizela jediná dcera a jak ho znám, určitě to nenechá jen tak být. Akorát jsem se obávala, že za viníka téhle neuvážené akce označí mě. Vždyť už jsem na jeho seznamu nežádoucích už pěkně dlouho.

„Chci slyšet pravdu, proč jsi sem přijela?" Začala jsem do ticha, když jsme se s Hope vláčely městem směrem do místního baru. Na to, že tu se většinou potuluje plno lidí, tu bylo překvapivě mrtvo. Jako by všechny obyvatele vyhnalo z ulic nějaký nečekaný podnět. Mě, ani Hope to ale nijak naše plány nekazilo. Po mé otázce se na mě na okamžik koukla a mírně si povzdychla. „Bála jsem se o tebe." Prozradila mi. Moc moudrá jsem z té její informace nebyla. A tak, když jsem na ní začala naléhat, vypadlo z ní i zbytek informací o zrcadle a její nepříjemné vizi. Zamračila jsem se. Tohle se mi nelíbilo. „A co Freya? Té jsi to neřekla?" Napadla mě Původní čarodějka. Hope zavrtěla hlavou. Docela jsem jí chápala. Příbuzní jsou málokdy ti praví, kterým se můžeš jen tak bez nějakých pozdějších následků svěřit.

Čím víc jsme se blížily k oblíbenému podniku, tím víc mě pohlcovala nervozita. Nechápala jsem proč. Jasně, měla jsem po pěti letech pohlédnout do očí Kola Mikaelsona. Párkrát jsem se zhluboka nadechla, než jsem se opřela do těžkých dveří. Hned při vstupu jsem zaslechla dost rozjetou výměnu názorů. Místního šerifa, Matta Donovana jsem poznala. Stál se založenýma rukama a s naštvaným výrazem zvedal hlas na osobu naproti něj. Jasně, byl to Kol, kdo jiný.

 „Nikdo tu nechce žádné problémy, Mikaelsone." Zastavila jsem se a jemným gestem zadržela i Hope. Chtěla jsem si tenhle rozhovor poslechnout. Tedy aspoň do té doby, než jednomu z nich přeskočí v hlavě. „Jediný, kdo tu vytváří problém, jsi ty, Donovane." Oplatil mu stejným způsobem i Kol. Poznala jsem, že tohle se pomalu blíží k šílenému střetu. A to by asi nebylo moc dobré. „V pořádku, tady pan Mikaelson tu čeká na mě." Vyšla jsem sebejistě ze svého dočasného úkrytu. Možná to bylo v tuhle chvíli trapné, ale já si to prostě užívala. 

_________________________________     

Ahojky! :3 Nová kapitola je tady a s ní i pár mých obvyklých "keců". :D 

Agnes se konečně dozvěděla, jak se Hope dostala do Mystic Falls. Zmínka o jejím "oblíbeném" Mikaelsonovi jí evidentně dost zaskočila. Vlastně se jí nikdo nemůže divit. Poslední setkání s Kolem pro ní dopadlo zlomeným srdíčkem. :( :D 

Dokonce došlo i na menší seznámení Hope s ostatními. A ne každý tuhle malou holku bere jako něco nevinného. Takže kdo ví, jak dlouho to bude trvat, než se zjistí, koho si to nastěhovali do domu. :D 

Na konec jsem naznačila to očekávané setkání Agnes a Kola. Takže teď si jen každý z vás může domýšlet, jak to dopadne. ;) 

Přeji vám příjemné čtení. 

Vaše Vee♥