Pokušení z pekla [TVD/TO CZ FF]

21.

„Zbloudilá duše kráčí tmou, ostatní ji vidět nemohou. Zašeptej prokletí do temné noci, jen tak se ubráníš proti zlé moci."

Dneska v noci jsem spala po dlouhé době docela klidně. Nikdo mě neohrožoval, nic zvláštního se mi nezdálo. Tohle mě ale ještě víc znervózňovalo. Rozhodla jsem se ale pro taktiku naprostého ignorování. Ležela jsem, jako rozpláclá velryba na posteli a koukala s nepřítomným výrazem do stropu. Taky jsem si užívala tu vzácnou chvíli ticha. Která bohužel netrvala dlouho.

„Nesie, víš co je za den?" Vběhly mi do pokoje pijavice a nadšeně ze mě strhávaly přikrývku. Caroline musela zřejmě v těhotenství vypít moc červeného vína, jinak jsem si tyhle jejich šílené povahy nedokázala vysvětlit. Chvíli jsem si v hlavě prozpěvovala znělku z nějaké televizní reklamy a za zvuku pravidelného oddechování jsem se konečně zcela uklidnila. S tázavým výrazem v očích jsem se na obě podívala a pokusila jsem se usmát.

Původně klidné ráno jsem si mohla už nechat jen zdát. Ty dvě mě nakonec svou neodbytností přinutily začít se jim plně věnovat. Navíc jsem jim tuhle pozornost tak nějak dlužila. „Kde máš ty červené šaty?" Drzost Lizzie neznala občas hranice. Přestala jsem splétat Josie její dlouhé vlasy do copu a podívala se na tu blonďatou pijavici, kterou nějak moc zajímala má šatní skříň. „Myslím, že na ty ještě nemáš ty správné proporce." Poznamenala jsem s hranou pečlivostí a věnovala jí povzbudivý úšklebek.

Pohled Lizzie

Byla jsem skvělá. Napadlo mě, že by mohl mít Kai s Nesie rande. Podle mě by jim to spolu slušelo. Ale Josie se to nelíbilo. Pořád dokola opakovala, že Nesie chodí s Kolem. Nebyla to přece pravda. Oni se neměli moc rádi. A navíc Nesie často říkala, jak je Kol otravný. Proto jsem vymyslela ten plán. Nakonec i ségra souhlasila a pomáhala mi.

„Já objednám pizzu a ty vezmeš nějaké pití od táty." Říkala jsem nahlas, aby to Josie slyšela. Ta kývala souhlasně hlavou, ale vypadala, že má zase strach. Musela jsem ji uklidnit. „Nesie a Kai jsou už velcí. Přece nebudou pít jablečný džus." Vysvětlovala jsem chytře. Věděla jsem to všechno, protože jsem se v sobotu dívala tajně na nějaký film pro dospělé.

Bála jsem se, že to nestihneme. Nebo že na to přijde máma s tátou. Ale naštěstí jsem si vždycky něco vymyslela, aby se rodiče přestali na něco ptát. Nemohla jsem se dočkat, až se Nesie a Kai setkají. Všechno bylo nachystané. „Jdeme vzbudit Nesie." Chytla jsem ségru za ruku a táhla ji směrem k cizímu pokoji.

Ani nevím jak, ale z ničeho nic jsem si připadala, jako v nějakém úchylném snu o Popelce. Pijavice mě díky své neodbytnosti navlékly do šatů jejích mámy a tvářily se naprosto spokojeně. Kdyby tohle Caroline tušila, určitě by jim jejich hru včas zarazila. „Teď se nesmíš koukat." Přikázala mi Lizzie a chytla mě za ruku, tak jako její tmavovlasá kopie. Povzdychla jsem si a protočila očima. Možná jsem měla slabší chvíli, ale nakonec jsem se nechala přemluvit.

Opatrně jsem našlapovala a v duchu jsem se modlila, abych neskončila rozplácnutá na zemi. Z každé strany jsem cítila jemný tlak rukou od toho, jak mě pijavice tahaly za sebou. „Chcete mě zabít?" Prohodila jsem do veselého štěbetání těch dvou. Místo, aby se mi dostalo mírumilovné odpovědi, jsem zaznamenávala svým vnitřním zrakem schodiště. „Nechoď tam." Zašeptal mi někdo u ucha a na pravé tváři jsem ucítila jemný závan chladu.

Lekla jsem se a trhla sebou, až se pijavice na okamžik zastavily. Otevřela jsem oči a zmateně hledala třetí osobu. „Neboj se, Nesie." Pronesla konejšivě Josie a s ustaraným výrazem mě pozorovala. V tuhle chvíli mi jí bylo docela líto. Než jsem jí ale stačila odpovědět a možná i uklidnit její dětskou dušičku, Lizzie pyšně otevírala dveře půdní cely. Teď jsem docela litovala, že jsem neviděla svůj výraz. Nejspíš jsem musela vypadat dost komicky.

„Co to má znamenat?" Začala jsem vzdorovitě, když jsem ten prvotní šok nechala vyznít do ztracena. Střídavě jsem se koukala na pijavice a pak taky na Kaie, kterého tahle nečekaná situace očividně dost bavila. „Páni, ty šaty ti seknou." Oznámil mi Kai s výrazem malého nervózního kluka a prohlédl si mě. Nejspíš mi to v tuhle chvíli přišlo vtipné. Dalo by se říct, že i roztomilé. „Vypadáš lépe, než s tím zeleným topem." 

Úsměv mi v tu chvíli doslova zmrznul na ústech. Ihned jsem začala přemýšlet, kde mě mohl ve zmiňovaném outfitu vidět. Několika rychlejšími pohyby jsem se rozhlédla po prostorách půdy a hledala zapomenuté obrázky mé osoby. „Ale na druhou stranu kostým Červené Karkulky, co jsi měla o loňském Halloweenu, byl o něco víc sexy." Tak tohle mě vážně znepokojilo. Ustoupila jsem od něj o krok zpátky a s nepřirozeným úsměvem jsem si ho prohlížela.

Pohled Kola

Poslední dobou mě to táhlo stále na to jedno místo. Navíc, zrzka byla stejně to nejzajímavější v celém nudném Mystic Fals. Nebylo to pro mě ani překvapivé, když jsem znova procházel skrz dveře domu, který obývala Caroline se svou šťastnou rodinkou. Štěstí mi opět přálo. V domě se na první pohled nikdo, kdo by mohl narušit tuhle chvíli, nenacházel.

Lhostejně jsem prošel pár místností, než jsem narazil na ty dvě malé holky. Očividně byly zaujaté něčím, co se odehrávalo na druhé straně dveří. „Máma vás neučila, že se za dveřmi neposlouchá?" Upozornil jsem na sebe a sledoval jejich dětinské jednání. Obě skoro nadskočily leknutím. A té malé brunetce dokonce zčervenaly tváře. Bylo to komické, je takhle pozorovat.

„Tam teď nesmíš jít." Ta blonďatější se opřela o dveře a věnovala mi bojovný výraz. Pomyslel jsem si něco o hlouposti malých holek a obdaroval je ironickým úsměvem. „Schováváte si tam poníka, drahoušku?" Ne, že bych se zajímal o takové zbytečnosti, ale jejich jednání nebylo rozhodně nepodezřelé. Lehce jsem tu malou odstrčil ode dveří a prostě si udělal volnou cestu.

Rozhodla jsem se tuhle podivnou okolnost přestat tak moc řešit. Docela rychle mi došlo, že pijavice tohle musely vymýšlet dlouho. Bylo to vlastně rozkošné, když přejdu veškerou tu trapnost, co se kolem plížila. „Připomíná mi tebe." Kai mi začal podstrkovat jeho kámošku panenku a tvářil se u toho, jako by právě objevil lék na všechny nemoci. Nejspíš to měl být dárek, který v těch stísněných a provizorních prostorách svého bydlení vymyslel.

Byl by to nakonec docela pohodový den. Přestala jsem se na všechno až příliš soustředit a nechala za sebe jednat své rozpustilejší já. Kai nakonec nebyl až tak špatný společník. I když jeho chování se občas vymykalo normálnosti. A v poslední době jsem stejně potřebovala trochu vydechnout. Nejspíš jsem se do téhle chvíle ale ponořila až příliš. A jako obvykle se mi to brzy mělo vymstít.

________________________________  

Ahojky. :3

Týden opět uběhl a já jsem tady s další kapitolou. Dvojčata splnila své sliby. Kai s Agnes mají to "vysněné" rande a oba se k tomu postavili svým vlastním způsobem. K tomu všemu se přimotá ještě žárlivý Kol. :( :D Není vůbec jisté, jak tohle dopadne. :D 

Jak jsem minulou kapitolu psala, příběh se blíží pomaličku ke konci. Docela by mě zajímalo, jestli máte, vy čtenáři, nějakou představu plnohodnotného zakončení. :) Budu ráda za každý nápad nebo názor. :) 

Přeji vám příjemné čtení. 

Vaše Vee♥