Pokušení z pekla [TVD/TO CZ FF]

5.

Ne každé setkání nám působí uspokojení a radost. Někdy se s jízlivými poznámkami a špetkou bezcitného humoru snažíme zakrýt bolest.

Pohled Kola

V Mystic Falls se daly dělat pouze dvě věci. Nemusel jsem ani dlouho přemýšlet, abych se rozhodl. Tentokrát jsem ale nedal moc na fantazii a bral jsem to spíš jako příjemnou nutnost. Dvě samotné dívky bez dohledu fádních kolemjdoucích. To bylo přesně pro mě. Lekly se, když jsem se před nimi objevil. Měli tolik nepochopitelných a hlavně hloupých otázek. Zbytečné prodlužování a zdržování nebylo v tuhle chvíli na místě.

Bylo až bezvýznamně předvídatelné, kam mé kroky v tuhle hodinu zamíří. Jedno z mála společenských míst v centru města. Ne, že bych měl zájem o jednu z těch záživných konverzací, které se linuly kolem. Nepatřil jsem ale zrovna k těm typům, co si přehnaně užívají zdejší krásy tohoto města. A taky se jednalo o mou neteř. Ta hloupá holka se od té doby, co jsme vpadli do města, neukázala. Zapřemýšlel jsem, jestli bych tuhle situaci nemohl využít ve svůj prospěch. Jenže něco mi říkalo, že můj paranoidní bratr se dřív nebo později objeví. A nepředpokládal jsem, že by se mu líbila pohádka o ztracené puberťačce.

A taky, že se někdo objevil. Donovan, který si myslel, že uniforma strážce zákona mu zaručí autoritu. Omyl. Působil na mě spíš jak vystrašené štěně, které se snaží o to, aby si ho někdo všiml. Jak moc pokoušel mou trpělivost. Zrovna ve chvíli, kdy jsem měl v plánu tenhle ubohý rozhovor ukončit, ozval se jiný hlas. Ničím mi známý nebyl, ale zaslechl jsem své jméno, což mě zaujalo mnohem víc. 

Jak jsem po chvíli zjistil, byla to nějaká, pro mě neznámá, dívka. Zkoumavě jsem si ji prohlížel a s přidrzlým úsměvem jsem na některých částech jejího těla setrvával pohledem déle, než bych měl. Bylo mi ale záhadou, kde jsem tuhle záhadnou zrzku viděl. Přiblížil jsem se k ní o dva kroky, když jsem se zarazil. Vedle ní se objevila Hope. Má neteř mi nevědomky vlastně odpověděla na nevyřčenou otázku.

Ten pohled, když mně Kol spatřil a došlo mu, kdo to před ním stojí, byl k nezaplacení. Bavila jsem se jeho nechápavostí a dokonce jsem i s nezájmem přešla, že mě drze očumoval. Sice jsem v tu chvíli nejspíš zčervenala, ale nikdo se nad tím nepozastavil. A já? Užívala jsem si ten pocit chvilkové nadřazenosti a s malým vítězným úsměvem jsem ho pozorovala. Ale když jsem z jeho strany nezaznamenala žádná vyřčená slova, zamračila jsem se.

„Čekáš snad, že ti skočím do náruče? Z toho jsem už dávno vyrostla." Vyřkla jsem svým typickým tónem hlasu a už relativně bez té úžasné nálady, která mě tu před chvíli naplňovala. Chytla jsem Hope za ruku a protáhla jsem se kolem něj, abych mohla najít nějaký volný stůl, kde bychom měli soukromí k probírání veledůležitých témat.

Pohled Caroline

Tak jsem prostě souhlasila, když mi Claudie volala o pomoc. Byla to přece moje dlouholetá kámoška. A když přejdu to, že vždycky mnohem víc tíhla k Vicki Donovanové, tak to bylo vlastně v pohodě. Na mě vlastně zůstalo to, abych připravila Alarica na to, že bude mít v domě o jedno dítě navíc. Sice mi to trvalo, ale nakonec jsem byla sama se sebou spokojená. Všechno vlastně šlo tak, jak jsem s malou pomocí Claudie, naplánovala.

Agnes u nás byla už pět let. Což bylo strašné a zároveň skvělé, protože jako její náhradní máma jsem už teď vypadala, jako její sestra. A za pár let to budu prožívat znova, protože Josie s Lizzie budou na tom stejně. Ale teď jsem si tyhle myšlenky nechávala utéct a užívala si přítomnost. Byla jsem máma dvou krásných holčiček a obě pro mě byly jako princezny. S Alaricem jsme sice žili spíš v přátelském a rodinném vztahu, ale to jsem jako něco špatného nebrala.

Mohla jsem suverénně říct, že jsem žila v harmonické a fungující rodině, kde bylo občas něco špatně. Ať už to byla dvojčata, která ukazovala, jak moc velké sebevědomí mají. Nebo Agnes, kterou ovládala její moc. A pak taky nečekané návštěvy. Tak, jako dneska. Neznámá holka, která nemohla být o moc starší, než Josie a Lizzie, přišla za Agnes. Něco mi na tom nesedělo. Znaly se z New Orleans. Musely si být hodně blízké, když ta si ta puberťačka dala práci s tím, aby přijela až sem. A hlavně mi někoho připomínala. Musela jsem na to prostě přijít.

Poslouchala jsem s nevěřícím výrazem ve tváři a sledovala jsem oba návštěvníky, kteří seděli se mnou u stolu. Naše malá sešlost měla přinést něco pozitivního. Pořád jsem totiž netušila, v jak velkém nebezpečí jsem podle mé mladší kamarádky byla. Něco málo mi řekla, ale pro mě to nevysvětlovalo všechno tak, jak by mělo. Většinou mluvila Hope. A Kol mě sledoval s tím jeho rádoby okouzlujícím úsměvem podezřelého maniaka. Nepřiznala jsem to, ale znervózňovalo mě to. V několika okamžicích jsem zpozorovala, že na něj koukám taky. Vzpomněla jsem si na svou křehkou pubertu, kdy jsem se do Kola zbláznila. Jenže to bylo už dávno za mnou. Teď jsem byla skoro dospělá a měla jsem jiné priority a cíle. Musela jsem si tyhle občasné výpadky mého mozku odpustit.

Poctivě jsem si vyslechla vše až do konce. Snažila jsem se nikoho nepřerušovat, i když jsem to občas dělávala. Teď byla ale naprosto jiná situace. „No, zní to strašně. Ale v mém životě se poslední dobou nic převratného neděje." Zakroutila jsem nesouhlasně hlavou. A ty zastrašující řeči, které z Hope padaly, mi přišly dost nesmyslné. Měla jsem pocit, že Hope se tím nechávala až moc unést. Až na ty mé záchvaty vzteku, které způsobovaly nebezpečné útoky z mé strany, jsem byla v pořádku. A ještě tu byl ten duch ženy, který mě navštívil v pokoji. Jenže to rozhodně nebylo něco, co by mi mělo způsobit újmu. 

Nechala jsem to raději vyznít do ztracena a hned najela na jiné téma. Lenivě jsem si podepřela hlavu pravou rukou a lehce přimhouřila oči. „Docela ráda bych věděla, jak vás dva pustil Klaus dobrovolně na výlet." Potichu jsem se zasmála nad jejich výrazy. Bylo vidět, že jsem právě trefila záchytný bod. Moc dobře jsem věděla, že Hope za doprovodu Kola z New Orleans utekla. Pobaveně jsem se culila. Se zvrácenou touhou jsem chtěla být u toho, až na to Klaus přijde.

_________________________________     

Zdravím. :3

Posílám k vám další kapitolu, na kterou se snad už celý týden třesete. :D :) Podle stoupajícího přečtení a rostoucích hlasů předpokládám, že jsem stále neomrzela a čtení vás baví. :) A za to vám moc děkuji. :)

Než začnu rozebírat důležité body kapitoly, se vám chci moc omluvit a trochu uvést věci na pravou míru. Podle některých komentářů mi totiž došlo, že jsem možná trochu podcenila obsáhlost některých částí. Takže se vám to pokusím co nejjednodušeji vysvětlit. :) 

Kol a Hope přijeli do Mystic Falls společně, ale Hope ho pak opustila a šla sama hledat Agnes. Věděla, kde jí najít a tak se objevila v domě Caroline a Alarica. A Kol šel mezitím zahnat hlad a usadil se v Grillu. Takže kromě Matta Donovana ho ještě nikdo známý v Mystic Falls neviděl. :D

Tak snad už je všechno v pořádku a ještě jednou se omlouvám. :) Jinak v téhle kapitole se nám konečně setkávají Kol a Agnes. Je vidět z jeho strany, že si Kol dává na čas, než mu dojde, kdo před ním stojí. :D Taky nám přichází na scénu Caroline, která ne a ne zahnat podivné představy o tom, koho jí jen připomíná Hope. :D 

Přeji vám tedy příjemné čtení. 

Vaše Vee♥