Pokušení z pekla [TVD/TO CZ FF]

30.

A pak nastane to pravé peklo. Démoni zla jsou vyslání na zem, aby se nasytily hříšnými dušemi. A my musíme prosit o pomoc i samotného nepřítele.

Pohled Caroline

Vážně toho bylo až moc. Snažila jsem se všechno zvládat s přehledem. Ale občas jsem potřebovala i já někoho, kdo by mě v těchto situacích nějak rozptýlil. „Takže Hope je teď samotná s Kolem? A to tvůj bratr stále žije?" Kráčela jsem po boku Klause a užívala si tuhle nepromyšlenou chvíli. Možná jsem měla zůstat doma s holkami a být zodpovědnou mámou. Nebo jsem měla vymýšlet plán na ochranu Agnes. Ale mé pubertální já, které se ještě stále občas dostávalo na povrch, si Klausovu přítomnost svým způsobem užívalo.

Pomalu a jistě naše kroky mířily zpátky. Netušila jsem, jak moc mě to najednou bude táhnout k domovu. I Klaus musel poznat, že jsem se začala chovat, jako hysterická matka, která to nemá v hlavě v pořádku. Proběhla jsem vstupními dveřmi a začala se pomalu orientovat. V domě byl až nepřirozený chaos. Byla tu Hope. A dokonce Klausův bratr Finn. Takže tu musela být i Claudie. „Mohl by mi někdo vysvětlit, co se tu děje?" Upozornila jsem na sebe dost sebestředně.

Než ale někdo začal reagovat, něco nepřirozeného to překazilo. Světla v pravidelných intervalech začala poblikávat, jako by něco naznačovaly. Automaticky jsem se přitiskla blíž ke Klausovi, od kterého jsem samozřejmě očekávala, že by mě před vším ochránil. A pak se ozvala rána a křik. 

To, co mě ale mnohem víc zaujalo, byly moje holčičky, které se tiskly k nějaké neznámé ženské. S nepřátelským a hlavně majetnickým výrazem jsem si jí prohlížela, aniž bych se nechala rozptylovat celou touhle situací. „Ty budeš určitě Caroline." Ozvala se blondýna sama, jako by věděla, na co právě teď myslím.

Zmateně jsem se zamračila a zoufale natahovala po dvojčatech ruce. „Mami, Nesie je zase zlá. Teta Claudie je s ní a asi se něco stalo." Vysvětlovala mi dvojčata najednou a konečně se ke mně přitiskly. Ulevilo se mi, že jsem jako máma neztratila svou pověst. Zrovna teď ale byla nejspíš špatná doba na to, zjišťovat kdo je kdo a co tam dělá. Začínala jsem mít totiž pocit, že to špatné tušení, které se mě zmocňovalo, se začínalo plnit.

„Zrzavá čarodějka opět působí problémy. Měla by sis rozmyslet, koho ochraňuješ, lásko." Neměla jsem teď náladu na usměrňování Klause. Moc dobře jsem věděla, že Claudii a vlastně ani Agnes v lásce opravdu nemá. Nemohla jsem přece dělat rozdíly a unáhlené závěry z nějakých nesmyslných pomluv. Navíc jsem měla strach, co se děje v horním patře. Zpozorovala jsem, že po té nepřirozené ráně a šílenému křiku, se Finn vydal situaci obhlídnout.

„Claudie patří do rodiny, od té doby, co si ji náš bratr zamiloval, Klausi." Ta blondýnka do Klause jemně drcla. A až teď mi to začalo docházet. Na tváři se mi v tu chvíli objevil úlevný úsměv, za který jsem se trochu styděla. Hned na to jsem to začala šikovně skrývat a nasadila profesionální výraz. „Tvoje sestra má pravdu, Klausi. Zkus se prosím nechovat tak zaujatě." Touhle nevinnou poznámkou jsem se vlastně náhle ocitla ve zvláštním postavení.

Rozhodně jsem tohle neplánovala. Byla jsem sice na mámu pořád naštvaná a chovala jsem k ní ukázkovou nenávist. Ale ublížit jí takhle nebylo moje toužebné přání. Nejhorší bylo, že jsem to prostě nemohla ovládat. Jako by mi neviditelná síla našeptávala, co přesně musím, v danou situaci, udělat. Zběsile jsem oddechovala a s šíleným výrazem jsem koukala na svou mámu, která ležela na zemi. Teď jsem se dokonce bála udělat krok k ní, že bych jí ještě víc ublížila.

Čekala jsem, že se během několika vteřin rozrazí dveře a objeví se Finn. Měl o mámu přece strach. „Omlouvám se, tohle jsem nechtěla." Pípla jsem vyděšeně a hlavně dost provinile. Byl to sice můj táta, ale zrovna teď jsem se ho tak nějak podivným způsobem bála. Ale když jsem poznala, že máma normálně dýchá, trochu jsem se uklidnila. Netušila jsem, jak tohle správně vysvětlit. Připadala jsem si najednou malá a při tom hlavně vůči téhle situaci tak moc odpudivá. Geny mého pravého otce se opravdu projevovaly.

Konečně jsme seděli všichni dole v kuchyni okolo velkého stolu a tvářili jsme se dost nepřítomně. Nejspíš na nás byl dost vtipný pohled. Ale nad tím jsem teď nemyslela. Snad každý se snažil vymyslet, co se mnou. Podezírala jsem dokonce i toho pitomce Klause, že se na přemýšlení podílí taky. Nikdo nic ale neříkal. Hope už ani nelistovala knihou a Freya byla v obležení těch dvou malých pijavic. 

A moje máma měla problém sama se sebou. Začínala jsem ztrácet veškeré naděje. To trvalo do té doby, než se nakonec přece jen Hope přihlásila o slovo. „Možná bych věděla o někom, kdo by nám pomohl." Její hlas se třásl nervozitou a já se začínala obávat, na koho si v téhle chvíli malá Mikaelsonová vzpomněla.

Pohled Kola

Hope se s Agnes vytratily a mě nezbývalo nic jiného, než si najít jiný zdroj zábavy. Nechtěnou společnost mi bohužel dělal jen ten pomatenec, který kolem nás lítal, jako otravný hmyz. Nechápal jsem, jaký byl důvod jeho zdlouhavé návštěvy. Neplánoval jsem se ho zrovna teď ale zbavit. Na to byl vždycky čas kdykoliv jindy. Teď bylo na řadě něco mnohem důležitějšího.

„Tak jaká zrzka byla?" Upozornil na sebe, aniž by se vůbec pozastavil nad tím, o čem to mluvil. Chvíli jsem se rozhodoval, jestli mám na tohle vůbec reagovat. Ne, že bych se neplánoval pochlubit. Zdárně se mi podařilo získat objekt zájmu. Ale postupně jsem si začínal uvědomovat, že zrovna u Agnes jsem pociťoval něco jiného. A nebylo to jen ze solidarity dlouholeté známosti.

Taky mě překvapilo, když se z ničeho nic ozvala má neteř a nepochopitelně toužila po společnosti Kaie. Zběžně mi vysvětlila, že se jedná o Agnes. Ale i tohle bylo bezvýznamný důvod, abych ho tam jen tak poslal. Nakonec jsem ale neměl na výběr. Táhli jsme se k domu blondsky. „Je mi docela jedno, o co ti jde. Ale jedno špatné rozhodnutí a tohle bude naposledy, co se procházíš po tomhle světě." Vysvětloval jsem zběžně. Ta náhlá situace mi prostě nebyla lhostejná. Už jen kvůli toho, že se v tom vyskytovala se má nezletilá neteř a Agnes. Na druhou stranu jsem ale neskrýval nadšené představy o tom, jak se budou všichni na náš překvapivý příchod tvářit. 

_________________________________   

Ahojky. :) 

Dneska s menším zpožděním, ale přeci. ;) Popravdě jsem se už začala připravovat na týdenní odklad. :( Ale nakonec jsem zatnula zuby a očekávaná kapitolka je tady. :) Doufám, že máte radost. :P

Situace se pomalu vyhrocuje a není jisté, jak tohle nakonec vše dopadne. Ke všemu tu naši "malou" Hope napadla ta největší pitomost, co mohla vymyslet. :( :D Už teď by si měla chystat vysvětlení, až se na prahu domu objeví šílenec Kai. :D 

Přeji příjemné čtení.

Vaše Vee♥