Pokušení z pekla [TVD/TO CZ FF]

9.

Slyšet pravdu občas neskutečně bolí. Otvírají se nám tak dávno zahojené rány a tím se ocitáme v kruhu nepříjemností. Není ale pravda jen dobře míněná lež?

Pořád jsem stála naproti Alarica a vymýšlela jsem, jak nejefektivněji z téhle situace vybruslit. Nebála jsem se zřejmě jeho osoby, ale následků, které mohly nastat. Popravdě jsem vlastně nic špatného neudělala. Za všechno můžou pijavice, neměly být tak moc zvědavé. Vnitřně jsem se prala se svým infantilním vzdorem. Stála jsem sice v bojovné pozici, ale na bezpečnou vzdálenost. Alaric byl sice jen lovec a jeho slabinou byli spíš upíři, ale i tak jsem si nemohla být jistá, co v tom svém obranném nářadíčku vlastní. Jeho otázka mě vystrašila. Věděla jsem, že budu muset říct pravdu.

„S někým jsem mluvila." Kousla jsem se do spodního rtu. Asi nebylo zrovna chytré začít tímhle způsobem. Alaric lehce přimhouřil oči a nechápavě naklonil hlavu. I přesto, že jsem neovládala myšlenky, jsem mohla s klidem říct, že Alaric zrovna teď usilovně přemýšlí. „Někdo ti něco řekl?" Zeptal se mě dost nevěřícně. Určitě dostal strach, že si pustila pusu na špacír Caroline. Polkla jsem, až jsem měla pocit, že to šlo slyšet snad i v další místnosti. Byla bych ráda, kdybych se to dozvěděla od někoho jiného, ale lhát jsem nemohla. Teď už ne. „Mluvila jsem s ní. S Jo." Zašeptala jsem a očekávala jsem výbuch atomovky.

Vlna šílenství se ale nedostavila. Alaric mlčel. To ticho mi doslova dralo uši. Přála jsem si, aby něco řekl nebo udělal. Ale jeho jedinou činností pro tuhle chvíli bylo, že se pár kroky postavil k oknu a dlouze se zadíval ven. Musela jsem se kousat do jazyka, abych teď neřekla něco nevhodného. Avšak ten klid se mi přestával líbit. Dokonce jsem začínala litovat toho, že jsem dala na svou pitomou upřímnost a zahrála si na poctivou. Prostě jsem udělala blbost. „Promiň, já nevěděla, že dvojčata poslouchají." Vyřkla jsem dost nesmyslnou výmluvu, nad kterou jsem protočila očima. Chtěla jsem začít se svým očistným monologem, při kterém bych se tvářila kajícně a doufala bych, že mi to projde.

Pohled Kola

Postupně jsem zjišťoval, že nemám nic moc převratného na práci. Tohle město na mě působilo dojmem stereotypu a nezajímavosti. Začínal jsem se nudit a dny v Mystic Falls jsem plánoval o něco málo zkrátit. Ne, že bych si přece jen nedokázala něco vymyslet, ale přestával jsem z toho mít ten pravý požitek. A možná jsem netoužil na sebe tak moc upozorňovat. Ale přece jen bylo něco, co mě dokázalo na nějakou chvíli zabavit. Zrzavá Agnes, která mě s přicházející dospělostí začala čím dál tím víc zajímat. Věděl jsem moc dobře, jak dosáhnout toho pravého povyražení. Přece jen mi sama od sebe dokonce i vběhla do náruče. To, že před tím vypadala dost zmateně, o to jsem se zrovna nezajímal. Kdo ví, co téhle drzé zrzce právě probíhalo v hlavě.

Další věc, která najednou všechno obrátila, byla zpráva od mé starší sestry. Tahle informace přišla vlastně v pravou chvíli. Čekal jsem, že se to dřív nebo později stane. Teď už záleželo jen na tom, jestli si zahrát na podlého, zmizet a nechat v tom svou neteř a vlastně i ostatní. Nebo jít s pravdou ven. Vše samozřejmě jen a jen pro své dobro. Z těch několika málo nedůležitých informací, o kterých se Agnes a Hope bavily, jsem si nečekaně zapamatoval místo, kam přesně jít. Možná za to mohl i ten den, kdy jsem zrzku doprovázel. Každopádně jsem se objevil přede dveřmi nějakého domu. Líným pohybem jsem na sebe upozornil a očekával jsem, že si toho snad někdo všimne.

Pohyb za dveřmi naznačoval, že se někdo blíží. Otevřela mi malá tmavovlasá holka a obezřetným a zároveň vystrašeným výrazem mě sledovala. „Hledám Hope, drahoušku." Oznámil jsem se svým neodolatelným úsměvem a doufal jsem, že nebude dělat zbytečný rozruch. Bylo na ní vidět, že usilovně přemýšlí, jak správně zareagovat. Nakonec jí přemohla její dětská zvídavost a já měl dveře otevřené. „Tví rodiče tě neučili, že se nemáš vybavovat s cizími lidmi?" Pousmál jsem se nad její zmateností. Odstoupila ode mě. „Já zavolám Hope." Vypadlo z ní nejistě a odběhla někam pryč. Bylo to tak špatné a tak hloupé.

„Co ty tu děláš?" Ozvalo se za mnou s menší dávkou hysterie. Ten hlas jsem znal a nemusel jsem ani moc dlouho přemýšlet, abych dokázal přijít na majitele. S vítězně pobaveným úsměvem jsem se na tu osobu podíval. „Caroline Forbes. Jaké překvapení." S nadřazeným pohledem jsem si jí prohlížel. Bylo to vlastně to nejlepší, co se v tu chvíli stalo. Blondska mohla tak trochu změnit nadcházející události a zkrotit mého paranoidního bratra. Zatím to ale vypadalo, že z mé přítomnosti není dvakrát nadšená. Dokazoval to i fakt, že po mě z ničeho nic skočila. Nepředpokládal jsem, že bych se neubránil proti někomu takovému, jako ona. Ale pak se ozval hlas mé neteře. „Omlouvám se, Caroline." Neskrýval jsem překvapení, když Hope z ničeho nic odhodila Caroline ode mě pár metrů dál. Něco se mému bratrovi zapřít nedalo, naučil svou dceru stát za svou rodinou za každé situace.

Přemýšlela jsem, co by se stalo, kdyby nepřišlo to náhlé vyrušení. Nejspíš by mě Alaric zabil, protože jsem ho těmi svými řečmi dost ranila. A nejhorší na tom bylo, že jsem do toho nevědomky zatáhla i pijavice. Nechtěla jsem přece nikomu ublížit, ale občas jsem prostě říkala pitomosti, kterým jsem nemohla zabránit. Ne, špatná jsem rozhodně nebyla, jen nezodpovědná. Ale než jsem se začala zpovídat ze svých zpropadených hříchů, někdo nás vyrušil. Společně s Alaricem jsme zaslechli křik a nějakou ránu. Oba dva jsme se na sebe znepokojeně podívali a vydali se co nejrychleji zjistit, co se stalo. 

Byl to dost zvláštní pohled. Caroline ležela na zemi s naštvaným a trochu zmateným výrazem sledovala dění. Pijavice se držely u ní a Hope stála uprostřed místnosti s provinilým výrazem. Ale tohle všechno jsem přešla. Víc mě zaujala postava kousek od dveří. Zamračila jsem se. „No ty jsi tu chyběl." Zmohla jsem se na tuhle stereotypní větu a dost nepřátelsky jsem se koukala na místo, kde stál Kol. Neměla jsem ani sílu ptát se, co se tu vlastně stalo. Obávala jsem se totiž toho nejhoršího. Už jen proto, že Kol vážil tak dlouhou cestu, aby se dostal až tady. 

 _________________________________    

Ahojky! :P 

Dneska máme úterý a určitě koukáte, že je nová kapitola. :P Vánoce se nám totiž blíží (navíc dneska má můj brácha narozky :D ) a tak jsem vám chtěla udělat takovou malou radost a publikovat vám dřív. :) A bonus je, že v sobotu bude další, tak jako obvykle. :D 

Alaric a Agnes stále vedou nepříjemný rozhovor. Je vidět, že Alaric nechce ničemu jen tak věřit. Navíc, Kol zjistil, že Klaus je v Mystic Falls a jako pravý "charakter", musí jít všechny varovat. :D Snad nikdo není ale z jeho přítomnosti rád, ale Hope se ho snaží bránit. A někdo čeká za dveřmi. :P 

Takže vám přeji příjemné čtení. :3 

Vaše Vee♥