Pokušení z pekla [TVD/TO CZ FF]

13.

Nevinná noc je nekonečná a nevyzpytatelná. Splašeně pobíháme mezi hvězdami a snažíme se ulovit tu nejlepší.

Byla jsem naprostý blázen. Tělo mě vůbec neposlouchalo, ale vnitřně jsem křičela a snažila se od toho maniaka odtáhnout. Kol mi to vůbec neusnadňoval. Naopak jsem poznala, že mu tahle situace zcela vyhovuje. Ještě chvíli jsem se nechávala unést svými dětskými sny, než jsem se začala chovat trochu víc dospěle. „Alkohol asi začíná působit víc, než bych chtěla." Prohodila jsem na oko pobaveně a rukama se od sebe Kola odstrčila. Tohle bylo pro mě až moc trapné na to, abych zůstávala. Než Kol něco stačil říct, zmizela jsem z pokoje pryč.

Utíkala jsem ulicemi, jako postřelená laň a toužila se dostat zpátky domů. Nevím, co pro mě bylo mizernější. Jestli to, že jsem se nechala znova nalákat na kouzelný šarm Kola Mikaelsona. Nebo to, že jsem se chovala, jako malé dítě. Postupně jsem si totiž uvědomovala, že jsem nebyla natolik opilá, abych nevěděla, co dělám. A ani jsem nebyla pod vlivem halucinogenních drog. Nejhorší na tom bylo, že se mi to nejspíš líbilo. Z ničeho nic jsem se zastavila a vydala jsem ze sebe srdceryvný křik. Potřebovala jsem dát průchod svým emocím, které se ve mně tak moc nahromadily. Naštěstí tu nikdo v tuhle hodinu nebyl. Netuším, jak bych tenhle můj projev vysvětlovala.

Pohled Kola

Od té doby, co jsem se v Mystic Falls objevil, jsem stihl zjistit několik praktických věcí. Tohle zapadlé město mělo totiž něco, co dokázalo ukojit nudné dny. Byla to Agnes. Měla v sobě něco zvláštního, co se mi jistým způsobem líbilo. Zaprvé to byla její chorobně šílená odvaha a taky nenávist vůči mému paranoidnímu bratrovi. Což taky dokázala dost dobře využít ve svůj prospěch.

Po tom, co si blondska i má neteř hrály na ošetřovatelky, jsem využil šanci a prostě jsem zmizel. Navíc jsem se tak trochu neplánovaně vydal hledat Agnes, která se toho divadla taky nechtěla účastnit. Našel jsem ji vlastně hned v pochybné situaci, kdy vyznávala lásku přírodě. A taky pořád měla v sobě tu očividnou zlost, kterou se mě snažila nepochopitelně zastrašovat. Byla prostě neuvěřitelná. Naštěstí ten svůj infantilní vzdor po chvíli vzdala.

„Bylo by škoda, nevyužít takového večera, drahoušku." Po tom všem se mi teď nechtělo trávit volnou chvíli o samotě. A Agnes byla docela roztomilou společností. Naštěstí byl výběr na mě, takže jsem se rozhodl po svém. To, co se stalo pak, mě dost překvapilo. Agnes její přátelské vztahy nejspíš ovládly natolik, že propustila uzdu své fantazie. Chudinka se pak vymlouvala a tvářila se, že tohle neměla v plánu. Jak moc hloupé a na druhou stranu odvážné, to bylo. Kdo by se jí divil. Málokterá dívka mi kdy odolala.

Pomalu mě opouštěla záliba v mé šílené pomatenosti. Začala jsem se tvářit vyrovnaněji, než před chvíli. Cítila jsem se zase docela normálně a dokonce mě přešla i ta deprese z polibku mezi mnou a Kolem. Samozřejmě, že jsem na něj nezapomněla, ale rozhodla jsem ho v sobě potlačit a dělat, že se vlastně vůbec nic nestalo. Vydala jsem se tedy konečně domů. Teď už jsem se zdržovat neplánovala. Bláhově jsem si myslela, že mi to projde.

„Agnes." Kolem uší jsem znova zaslechla ten hlas, který šeptal mé jméno. Zpozornila jsem se a začala se zmateně rozhlížet. Podvědomě jsem si pořád myslela, že to bude nějaký pitomý vtip. Nejspíš jsem byla moc naivní, když jsem si vysnila jen nevinnou zábavu. „Agnes, Agnes." Hlas nabýval na síle a atmosféra kolem mě se začala ukazovat v pravém světle. Vítr kolem svištěl neuvěřitelnou rychlostí a pod nohama se mi začala třást zem. A pak přišla bolest, která mě donutila klesnout na kolena.

Válela jsem se po zemi a snažila se zachovat si zdravý rozum. Tohle se mi vůbec nelíbilo. Připomínalo mi to minulost, na kterou jsem vůbec nebyla hrdá. Bolest stále neustupovala. Vše mě neuvěřitelně pálilo a měla jsem pocit, že mi praskne hlava. „Už dost!" Zakřičela jsem do prostoru a z ničeho nic jsem ucítila podivné napětí a pak, jako bych padala někam do temnoty. Pamatuji si jen obrysy několika záhadných postav, které ke mně zběsile natahovaly ruce.

Pohled Klause

Caroline měla mou plnou pozornost. Poslouchal jsem vše, co byla schopna v tak krátké chvíli ze sebe vypustit. Dokonce mi osvětlila i tu její záležitost s lovcem a jejími dcerami. Bylo až k neuvěření, jak mi ta její abnormální upovídanost chyběla. Z ničeho nic mi hlavou probleskla vzpomínka, když jsem Caroline zahlédl poprvé. I tenkrát mě její rozpustilé jednání uchvacovalo. A přes její veškeré přehnaně emociální výlevy, které je občas dost obtížné zvládat, mě nepřestávala překvapovat.

„Panebože, Klausi!" Caroline vedle mě z ničeho nic vykřikla a s tím zvídavě překvapeným výrazem koukala před sebe. Snažil jsem se zachytit, co ten její povyk má znamenat. Než jsem stačil zareagovat, byla několik metrů přede mnou a skláněla se nad nějakou postavou na zemi. Byla to Agnes. Zrzka opět dělala problémy. Přehnaný efekt to pro mě rozhodně nemělo. Agnes pro mě byla něco, jako otravný hmyz, kterým jsem se nechtěl zabývat.

Podle přehnaně ochranitelských reakcí Caroline jsem poznal, že to možná nebude až taková banalita. Sice jsem si k zrzce v sobě v tu chvíli přehnanou empatii nevypěstoval, ale nechat ji tam bylo až příliš jednoduché. „Klausi, vždyť je to skoro ještě dítě." Opakovala mi Caroline stále dokola, když mě svými záhadnými schopnostmi přesvědčování přinutila k nemožnému. Nad její dost chabou poznámkou o dokonalosti zrzavé Agnes jsem se ironicky pousmál. „Dítě, které zabilo mou sestru." Prohodil jsem nezaujatě a tím tuhle hloupou konverzaci ukončil.

Nedokázala jsem přesně říct, jak dlouho a jestli jsem vůbec byla mimo tenhle svět. Možná to byl jen sen a já normálně okupovala svou postel. Jenže tohle bylo až příliš živé na to, aby to byly hloupé snové představy. Neviditelná síla, jako by mě pohlcovala a já se nedokázala bránit. Připadala jsem si neúplně a zároveň jsem měla pocit, že se muselo tím podivným útokem něco stát. Zpozorněla jsem, až když jsem ucítila, že mě drží něčí ruce v náručí. Lehce jsem pootevřela oči a jen mlhavě jsem někoho poznávala. „To už jsem mrtvá?" Zašeptala jsem a snažila jsem se zorientovat a rozpoznat něčí obličeje, které na mě koukaly. Než jsem se ale dočkala smysluplné odpovědi, ztratila jsem znova vědomí.

________________________________

Ahojky. :3

Jak vidíte, dneska opravdu není sobota, ale teprve pátek. :D Jenže díky mému skromnému času a obavy o to, že nestíhám, musím publikovat už dneska. To vám určitě vůbec nevadí. :D Od dnešního dne očekávejte kapitoly buď v pátek nebo sobotu. :)

Takže co se nám to vlastně v povídce prozatím děje? Agnes dostala svou "první" dospělou pusu a jak je vidět, je z toho holka dost rozhozená. :D Naopak Kol ukazuje svou pravou tvář a egoisticky se domnívá, jak se mu opět něco podařilo. :D

Jenže ne všechno je úžasné a krásné a proto jsem vám do kapitoly přihodila trochu toho temna a tím možná zamíchala osudy některých postav. :P

Přeji vám tedy příjemné čtení.

Vaše Vee♥