Pokušení z pekla [TVD/TO CZ FF]

24.

Šílenství se nám pomalu vkrádá do mysli. Cítíme neutuchající potřebu bojovat. A ze zoufalství se vrháme do náruče zkázy.

Pohled Kola

Bylo to víc, než jen jasné. Agnes a její šílenství vycházelo na povrch. Nemohl jsem ji nechat na půdě s tím maniakem Kaiem. Nelíbilo se mi jeho chování, nějak moc si dovoloval. Možná jsem i přemýšlel, že se tam později vrátím a promluvíme si. Teď ale byla na řadě Agnes. Ta holka nebyla tak špatný tah. Nepřiznal bych to, ale netoužil jsem po tom všem ji tak lehce ztratit.

„Nepamatuji si, že bych tě pozval, bratře." Můj bratr Klaus si opět hrál na nadřazeného. Samozřejmě, že mi jeho společnost nechyběla. Ale byla tu Hope. Moje pubertální neteř mi mohla být nápomocná. Proto mě kroky zavedly do našeho rodinného domu v tomhle městě. „Neměl bys teď někde pobíhat za tou svou blonďatou dračicí?" Procházel jsem po celé místnosti a ledabyle obdivoval vkus naší rodiny.

Nemohl jsem se zbytečně zdržovat. Proto jsem nějaké zdlouhavé rozhovory nebral vážně. Když jsem překročil práh tohohle domu, měl jsem jistý cíl. Chtěl jsem najít Hope a taky knihu naší matky. Klaus měl ale úplně jinou představu o mé přítomnosti. „Přišel jsem navštívit svou drahou neteř. Jak se vlastně Hope má?" Pomyslně jsem přiléval olej do ohně.

Konečně jsem byla v pokoji, co se týče živého obyvatelstva, sama. Někde tu byla schovaná má mrtvá kámoška a zřejmě se nemohla dočkat, až se bude moci projevit. „Jak si mohla být tak moc nezodpovědná? Copak jsem ti neříkala, že můj bratr je psychopatický vrah?" Spustila Jo ihned, co poznala, že je nejvhodnější doba. Povzdychla jsem si. Možná měla pravdu. Ale já jsem přece jen měla poslední dobou na Kaie jiný názor. Jenže tohle jsem jí nemohla jen tak vpálit. Přece jen ji Kai dost krutě zavraždil.

„Všechno mám pod kontrolou, Jo. On dvojčatům neublíží, slibuji." Snažila jsem se mluvit tišeji, než obvykle. Přece jen jsem nebyla v domě úplně sama. Hlavně jsem chtěla být klidná a vše vysvětlit s přátelským tónem v hlase. Což se mi nedařilo tak, jak bych si přála. Jo byla prostě neoblomná, stále si trvala na svém. A já začínala být pomalu beznadějná. Taky jsem se přestala kontrolovat a zapomínala jsem, co právě teď provádím.

„Agnes? S kým to mluvíš?" Náhlý příchod nezvaného hosta mě překvapil tak moc, že jsem sebou doslova trhla a asi deset vteřin jsem nedýchala. Netušila jsem, proč se Alaric z ničeho nic vrátil. Nepředpokládala jsem, že by ho přepadnul tíživý strach o mě. Nejspíš v tom bylo něco jiného. V tuhle chvíli jsem ale ztratila veškeré iluze o tom, že bych se to snad někdy dozvěděla. Alaric stál ve dveřích mého pokoje a nevěřícně mě sledoval. Nestávalo se asi denně, že by byl svědkem něčeho takového, co jsem tu zrovna předváděla.

Pohled Hope

„Jenže táta mě vůbec neposlouchá, mami." Konečně jsem našla odvahu a zavolala jsem mámě. Byla sice naštvaná, ale prý mě chápala. Nelíbilo se jí jen to, že jsem zmizela s Kolem. To jsem ale hned vysvětlila a taky jí prozradila některé ty věci, které se dějí Agnes. Nemohla jsem mámě říct všechno, protože by byla schopna přijet a to jsem teď nechtěla. Stačil mi tu táta a už to byla totální pohroma.

Po dlouhém rozhovoru s mámou jsem si oddechla. A taky byl klid, který ale netrval dlouho. Odněkud jsem zaslechla křik a hlasitý zvuk, jako by se něco rozbilo. Trochu jsem se lekla, ale musela jsem jít zjistit, co se stalo. V jedné z místností se táta hádal s Kolem. Neměla jsem to ráda a taky jsem to nechápala. Proto jsem udělala to, co jsem si myslela, že je správné. Svou mocí jsem je od sebe trochu odhodila.

Ani jeden můj útok nečekal. Co jsem ale měla dělat, když se chovali, jako děti? Chvíli to trvalo, ale konečně jsem se dozvěděla, proč se tu Kol objevil. I když táta protestoval, nakonec jsem ho přemluvila, aby mi věřil. A když pak táta někam odešel, Kol mi začal podrobně vyprávět, co se vlastně stalo. Vystrašilo mě to. Hrozně jsem se o Agnes bála.

„Co tu děláš?" Vypadla ze mě první hloupost, která mě napadla. Alaric se začal procházet po pokoji a pohledem se snad snažil vypozorovat něco neobvyklého. „Nemám sice tak skvělý sluch, jako Caroline, ale jsem si docela jistý, že jsi řekla Jo." Nasucho jsem polkla. Už jednou jsme spolu měli incident o minulosti. Jenže teď mě přistihl při činu. A ta potvora Jo se někam ztratila. Takže jsem neměla u nikoho podporu. Vůbec jsem netušila, jak z toho šikovně vybruslit. Nápady zmizely, jako pára nad hrncem.

Nezbývalo mi nic jiného, než improvizovat a začít hrát na city. Natáhla jsem se a chytla Alarica za ruku. Můj čin ho zřejmě překvapil. Za těch pět let, co jsem obývala tenhle dům, se snad nikdy nestalo, že bych se k němu začala chovat víc familiárně, než obvykle. „Tohle jsem asi nedomyslel, promiň." Můj rádoby výstup zabral. Netušila jsem, jak moc špatně jsem na tom byla, protože mi Alaric z ničeho nic věnoval jedno z otcovských objetí. Tohle mě rozhodilo mnohem víc, než by mělo.

Najednou nám ale ta blízkost přišla oběma až příliš zvláštní. Proto jsme se, jako na povel, od sebe odtáhli. Alaric se zaměřil na stoleček u mé postele. Stála tam fotka, na které byla vyobrazena moje máma a já asi v pěti letech. Usmál se a přes fotografii přejel prstem. „Chybí ti, že ano?" Netušila jsem, o kom mluví. Jako bych si teprve teď po dlouhé době všimla, co se nachází v mé blízkosti. Podívala jsem se stejným směrem a nepatrně jsem pokrčila rameny. Poslední dobou mi tohle skoro každý předhazoval. Ale po tomhle Alaric aspoň přestal řešit mé rozmluvy s duchy.

Pohled Kola

Vždycky jsem věděl, že Hope není, jako její paranoidní otec. Líbila se mi její odvaha se vzepřít. Ale na nějaké opěvování mé neteře nebyl čas. Teď jsem měl práci s vysvětlováním celé situace. Naštěstí Hope neoplývala hloupostí a brzy pochopila, o co mi šlo. „Musíme něco vymyslet. Agnes přece nemůže takhle trpět." Její přehnaná starost o tu zrzavou démonku byla vlastně rozkošná.

Teď byla ta chvíle, kdy můj narychlo vymyšlený plán měl vyjít na světlo. Hledání nebylo složité a brzy na to jsem držel v ruce hodně cennou věc. „Je načase, aby si dospěla." Nevím, jak daleko se má neteř dostala k minulosti naší rodiny. Tohle jsem ale zkoumat opravdu neplánoval. Kniha původní čarodějky, tedy naší milované matky Esther, byla to jediné, co mohlo v téhle situaci opravdu pomoct. 

________________________________    

Ahojky. :3

Kapitola je tady, tentokrát ve svátečním období. :) Doufám, že si všichni užíváte volno. (Pokud ho máte.) :D Taky vám chci hned ze začátku popřát krásné Velikonoce. :)

Hlavní hrdinové ale vůbec nejsou v tom správném rozpoložení. Všude je plno problémů a překážek. :( Ještě že si to někteří dokáží zpříjemnit. :D 

Přeji vám příjemné čtení.

Vaše Vee♥