Krvavý polibek /Snarry/ ✔️

9.

Bellatrix Lestrangeová byla vždy ženou činu. Bellatrix Lestrangeová nikdy nepodléhala slabostem. Bohužel zrovna teď... byla Bellatrix Lestrangeová docela mírná osoba. A nanejvýš zmatená. S vytřeštěnýma očima míjela jeden náhrobek za druhým, některá ta jména znala, některé z těch lidí dokonce zabila, ale byl to jen jakýsi vnitřní pocit, který jí dával jistotu. Mozek útržkovitě odhaloval její paměť, ke které se upínala, ale bylo toho sakra málo, aby si to dokázala poskládat dohromady a vytvořit tak obraz něčeho konkrétního.

Musela umřít, zcela jistě byla zabita, nebo snad ne? Vylezla přece z hrobu, jak by se do něj jinak dostala? Nebo ji tam někdo hodil a zasypal? Živou? Pche, to bylo dost dramatické i na Bellatrix, i když... dokázala si představit, že by někoho zabila tímto způsobem. Ah, jak děsivé, impozantní a velkolepé zakončení něčího života. Rozhodně by z toho měly hodně obě strany.

Bellatrix se zastavila u posledního hrobu vedle brány a lhostejně přejela očima po náhrobku. Zde leží Fausto Krindolín, co obětoval svůj život studiu mudlů, čest jeho památce... bla bla bla... stačilo jedno slovo a Bellatrix cítila, jak se do ní dává vztek. Studium mudlů, pche, taková zbytečnost, stejně jako u toho zrzavého ňoumy, co chrlil jednoho spratka za druhým. Neměl by to někdo zakázat? Aby se čarodějům rodilo víc jak... ano, jedno dítě bohatě stačí. Možná, jiné rodiny, vážené, s dlouhověkou tradicí, rodem sahajícím až do dávné minulosti, tam by se ten počet mohl zvýšit... Narcisa nikdy další dítě neměla, kromě Draca, ale přála si jej, to Bellatrix věděla. Sestra se jí sice nikdy přímo nesvěřila, ale ona to z ní cítila, zvlášť v době, kdy byl Draco už téměř dospělý.

Oh, Draco a Narcisa... a Lucius.

Bellatrix vzhlédla k obloze, snad v doufání, že na ní uvidí něco důvěrně temného, ale chmurné podzimní ráno přineslo jen našedlé mraky a hlavně chladno, které čarodějce pronikalo až pod kůži. Zatoužila po kabátu a své hůlce...

Náhlý proud vzpomínek, jenž se klokotavě rozběhl její myslí, způsobil, že Bellatrix zavrávorala a žuchla sebou na hrob toho nemožného čaroděje se slabostí pro mudly. Normálně by to neudělala, ještě by na takový hrob plivla, ale ona skutečnost byla na míle vzdálená současnému ženinu přemýšlení. Vzpomínky se s rychlostí světla vynořovaly jedna po druhé, nebo spíš jedna přes druhou. Rudé záblesky se střídaly s bílými a zelenými... Smrtijedi, válka, Temný pán... vlastní smrt rukou té potrhlé ryšavé ženské, která chrlila jednoho spratka za druhým společně s ryšavým ňoumou. Bellatrix prozřela. Ano, zemřela, zabila ji Molly Weasleyová, nic víc nevěděla. Její pán byl v tu chvíli stále naživu. A nejbližší rodina zřejmě také, protože... zběhla.

„Oh, zatracený Lucius! Ta sketa, ten zbabělec." Utekl i s Narcisou a Dracem. Bylo to ve chvíli, kdy se ten prokletý Potter probudil. Zrovna když už si všichni mysleli, že je mrtvý. Ale Bellatrix byla věrná svému pánovi do poslední chvíle, prala se za něj, obětovala v boji proti té hloupé dobré straně svůj život, jen aby on získal, co chtěl. Aby pochopil, že ona jediná je hodna jeho přízně a úcty.

Co bylo dál? Co se stalo potom? Jaký je dnes den?

Bellatrix si uvědomila, že je ze svého zmrtvýchvstání méně zděšená než z toho, že neví, co je za den a v jaké situaci se momentálně kouzelnická společnost nalézá. Byl Potter mrtvý, nebo jejího pána přemohl? Ale to přece nebylo možné. Ten usmrkanec nemohl přemoci tak mocného čaroděje. Pak by bylo všechno vzhůru nohama, zvrácené.

Bellatrix se pokusila postavit. Její tělo bylo slabé, roztřesené a unavené, jako tělo stoletého starce. Napadlo ji, jestli to má nějakou souvislost s tím, že právě vylezla z hrobu a začala se v duchu modlit, aby to brzy odeznělo.