Nebýt Ginny, která nyní v rukách držela dvě hůlky, jednu svoji a druhou Dracovu, a právě tou mířila na jejího majitele, Snapeovo a také bývalé Harryho útočiště by se změnilo na bitevní pole. Lucius Malfoy, jakmile spatřil, s kým se v komnatě nahází, změnil barvu svého obličeje na vztekle bledou. Harryho napadlo, že musí určitě vědět, proč ho sem Ginny dovedla, včetně jeho manželky a syna, ale docela chápal, jak musí být rozlícený, když se znovu setkal s mužem, který byl rok a půl mrtvý a v podstatě zemřel jako Voldemortův zrádce.
„Severusi!" procedil skrz stisknuté zuby Lucius. Narcissa se postavila vedle něj a Draco se stáhl raději do ústraní. Samozřejmě ho Ginny ani jednou nespustila z očí. Mířila na něj proto, aby Lucius neudělal nějakou hloupost. Tohle zkrátka nebylo vhodné místo na vyřizování účtů.
„Luciusi. Nikdy by mě nenapadlo, že se ještě znovu setkáme. Narcisso, Draco." Snape věnoval pohledy i zbylým členům rodiny, než se otočil zpět k jejímu vůdci. „Možná bys mohl tu hůlku dát dolů. Pokud jsi došel až sem, musí ti být známy všechny okolnosti," zašklebil se na něj. Lucius si ho měřil pohledem ještě další nekonečnou minutu, při které snad nikdo nedýchal. Pak uvolnil svaly v ruce a nechal ji klesnout podél těla.
„Do poslední chvíle jsem nevěřil, že se mu to podařilo," zasyčel Malfoy. Zájmeno patřilo Harrymu, avšak Lucius se po něm nepodíval. Stejně to nebylo nutné.
„Jak vidíš, zázraky se dějí. I když mi můžeš věřit, že jsem na svém vzkříšení neměl nejmenší zájem. Docela mi vyhovovalo, jak to bylo předtím." Snape pozvedl jedno obočí. Kdyby dokázaly pohledy zabíjet, jsou už oba mrtví. A Harry bohužel s nimi, protože byli stále provázáni poutem rituálu.
Harry se rozhodl, že dusnou atmosféru rozpustí. Nebylo to sice nic příjemného, stát v jednom pokoji s tolika rozličnými a nebezpečnými lidskými charaktery, ale v současné situaci museli táhnout za jeden provaz a to znamenalo přijmout i určitou odpovědnost. Alespoň jeho, Snapea a Malfoye se to bezprostředně týkalo.
„Jak se ti to podařilo, Ginny?" otočil se na svou bývalku. Dívka zrovna schovávala svou hůlku do kapsy a Dracovi podávala tu jeho. Měla ji u sebe celou tu dobu. Byla si jistá, že podruhé už o ni Draco nebude chtít přijít. Rusovláska přejela po všech přítomných pobavenýma očima, pak začala vyprávět.
„Začarovala jsem Dracovu oblíbenou knihu. Vkouzlila jsem do ní vzkaz pro... pana Malfoye..." trochu se zdráhala použít oslovení pan, ale nechtěla být před McGonagallovou nezdvořilá. „Ten vzkaz mohl vidět jen on. Draco mu ji pak donesl a ukázal. Leastrangeová nic nepoznala, díkybohu, ale tak by to kouzlo mělo fungovat. Doporučila jsem panu Malfoyovi, aby se své švagrové nějak zbavil. Myslím, že už si dlouho nedá víno," pousmála se Ginny. Tím bylo řečeno, že se hlava rodiny postarala o odklizení nepohodlného svědka klasickým uspáním. Snape při tom uvědomění nakrčil čelo. Jakmile šlo o lektvary, dokázal být dost pochybovačný a kritický. Harry zapřemýšlel, jestli i vůči Sarehu Shahovi, anebo ten byl z toho seznamu - podle Snapea neschopných lidí automaticky vyřazen.
„A dál?" ozvala se konečně i McGonagallová, čímž Harryho myšlenky vrátila zpět.
„Pak jsem všem vysvětlila, o co jde a po nějakém tom dohadování..." tentokrát Ginny na hlavu Malfoyovy rodiny pohlédla vyčítavě (asi měla s přesvědčováním nejvíc práce). „Jsme se přemístili sem. Od hranic pozemků jsem jednoho po druhém odvedla pod neviditelným pláštěm," dokončila své vyprávění s pokrčením ramen.
„Nemůžu uvěřit, že to šlo tak hladce," zabručel Harry.
„S tebou si to ještě vyřídím, Pottere!" ukázal na něj Lucius hrozícím ukazováčkem.
ČTEŠ
Krvavý polibek /Snarry/ ✔️
FanficRok a půl po válce Harry stále neví, co si počít se svým životem. Zdá se být v pohodě. Žije s Ginny, zdokonaluje se v praktikách, které ve škole zanedbával a... ... a tajně miluje svého zesnulého profesora lektvarů... ... a možná zná způsob, jak h...