Krvavý polibek /Snarry/ ✔️

15.

Harry neměl představu, jak bude nadále probíhat společné soužití se Snapem, po tom, co se stalo v koupelně. A rozhodně si nedělal plané naděje. Byl příliš roztrpčený svým vlastním chováním, kterým dal jasně najevo, že mu blízkost staršího kouzelníka není lhostejná. Každopádně jeho tělu ne.

Když vyšel o nějakých čtyřicet minut později ven, jen krátce zavadil pohledem o Snapea, jež seděl na pohovce a prohlížel si svou hůlku, tedy aniž by ji držel v ruce. Po cestě do kuchyně nad tím přemýšlel a také ho napadlo, že se muže zeptá, proč se na svůj milovaný kouzelnický nástroj pouze dívá, ale nakonec tu otázku zavrhl. Vlastně to bylo docela pochopitelné. Snape měl víc rozumu než on a jistě si domyslel, po jejich rozhovoru o Bellatrix, že dotknout se své hůlky, by bylo jako dát jí sám sebe na stříbrném podnosu. Ano, v duchu musel Snapea obdivovat. Muž dal svým chováním v podstatě najevo, že stojí při něm a že nehodlá vyvolávat žádné problémy. No, i bez toho už jich měli víc než dost.

Harry lehce zatřásl hlavou, potřeboval by si ji pořádně pročistit, aby zvládl uvažovat, co dál. Nemohli se přece skrývat věčně a tohle provizorní živobytí, ať už šlo o stanový příbytek, či jejich útěk, nebylo tím, co si Harry představoval jako svou budoucnost. Nechtěl si položit otázku, jak to má Snape. Ten muž to možná ani sám nevěděl, vždyť to bylo teprve pár dnů, co vstal z mrtvých. Těžko mohl přemýšlet o tom, že by se vrátil do Bradavic a dál učil. Harry si matně vzpomínal, že mu Ginny říkala o novém učiteli lektvarů, který prakticky převzal vše, co kdysi patřilo Snapeovi. Jeho učebnu, laboratoř i byt ve sklepení. Co se týkalo domu v Tkalcovské, ten zabavilo Ministerstvo a udělalo z něj něco jako štáb bystrozorů. Harry se musel sám pro sebe ušklíbnout. Na to Snape nebude reagovat s radostí. To ani náhodou.

Takže prozatím otázku budoucnosti nechá být. Blízká budoucnost se týkala té zatracené Bellatrix, samozřejmě budou řešit hlavně tohle.

Harry přistoupil ke kuchyňské lince a otevřel vrchní skříňku. Chvíli do ní koukal, pak se postavil k ledničce, kde se tatáž činnost opakovala. Ovšem tak nějak bez úspěchu. Jídla měli sice ještě dost, ale Harrymu se nechtělo vůbec nic dělat, natož vymýšlet, co by tak mohlo profesorovi chutnat.

„Udělám ten oběd," oznámil do ticha stanu neochotně. Copak jízlivého mu na to asi Snape řekne? Aby si dal záležet, nebo že ty jeho blafy jíst nebude? Přitom Harry uměl vařit. Pobyt u Dursleyových ho naučil. Nechuť pustit se do kuchtění, už byla jiná věc.

Přesto, že mu samotnému kručelo v žaludku, nejradši by se natáhl na postel a dal si pořádného šlofíka. Přemisťování, rozhovor s McGonagallovou, sex se Snapem... a to všechno jen za dopoledne... ho řádně unavilo. „Dal byste si něco konkrétního? Je tu ještě kousek masa, tak bych z něj mohl udělat polévku. Nebo ho uvařím a opeču k němu pár brambor? A volské oko?" Harry si uvědomil, že v koupelně Snapeovi tykal, jenže teď se mu takový způsob komunikace nezdál vhodný. Netušil proč. Nedávné události ho provázely při každém pohybu, ne-li při každém nádechu. Musí se soustředit. Bude se tvářit, jako že se vůbec nic nestalo. Ha, jak to ale vysvětlit devatenáctiletému tělu, překypujícímu hormony?

„Bellatrix," vyhrkl Harry ve snaze zaplašit rozbouřené pocity a vzpomínky něčím naprosto anti-sexuálním. Bohužel to řekl nahlas.

„Co má Bellatrix Lestrangeová společného s volským okem, Pottere?" ozvalo se za ním posměšně. No vida, konečně nějaká reakce, pomyslel si mladík. Tedy až na ten hlas. Když ho slyšel naposledy, tak vzdychal. Sice v něm byla znát sebekontrola, ale na tom absolutně nezáleželo. Pořád to bylo vzdychání. A pokud mluvil, tak o děvkách, které když něco chtějí, tak to dostanou. A nejhorší asi bylo, že těch pár narážek, jež Snape udělal, ho v podstatě z takového statusu vyřazovaly. Takže si to o něm nemyslel? Neviděl ho jako děvku? To by se ale musel chovat jinak.