Krvavý polibek /Snarry/ ✔️

39.

Harry netušil, jak se dostal zpátky do hradu, všechno mu splývalo a pokud přece jen zahlédl nějaký obraz, byl obestřen hustou mlhou. Probral se na ošetřovně, kde byl naposledy před nějakými dvěma lety. Svižné pohyby kolem jeho postele musely znamenat jediné. Madam Pomfreyovou.

„Pane Pottere, konečně jste vzhůru, jak se cítíte?" vyzvala ho lékouzelnice vlídně.

„Slabý," připustil ochraptělým hlasem. „Jak dlouho jsem spal?" zajímal se.

„Jen několik hodin. Dám vám bezesný spánek, potřebujete načerpat sílu." Už mu podávala lahvičku s lektvarem, ale Harry zavrtěl hlavou.

„Kde jsou ostatní?" zhrozil se, že je na bradavické ošetřovně sám. Tedy až na jednu postel, kde leželo nějaké dítě. Na tu vzdálenost ho odhadl na druháka. Nejspíš zranění z famfrpálu.

Madam Pomfreyová se k němu sklonila, aby nemusela mluvit moc nahlas.

„Jsou ve svých komnatách, léčím je tam. Nebylo by moudré, aby leželi zde," vysvětlila mu. Harry přikývl, jakože chápe a začal se zvedat z postele.

„Jste si jistý, Harry?" zamračila se lékouzelnice.

„Ano. Prospím se ve svém pokoji. Slibuju," věnoval jí nucený úsměv. Poppy mu vtiskla do dlaně lahvičku a pomohla mu vstát.

„Buďte si jistý, že na to dohlédnu," varovala ho a s tím také propustila. Když vypochodoval z ošetřovny, uvědomil si, že v ní nezahlédl ředitelku. Chtěl se vrátit, ale náhle se u jeho nohou objevila skřítka Mimi.

„Paní ředitelka vás očekává ve svých komnatách, pane Pottere," oznámila mu, jako kdyby mu četla myšlenky. Harry se tedy vydal do ředitelny.

Muselo být hodně brzy ráno, pokud spal jen několik hodin, ale venku už svítalo. Čerstvé ranní světlo mu dělalo společnost při cestě do ředitelčiny pracovny, zatímco myšlenky se míhaly jedna přes druhou a snažily se nějak srovnat. Nechali na Malfoy Manor Sareha. Jak na to asi reagoval Severus? Určitě se tam chtěl ihned vrátit, i když svým způsobem měl Draco pravdu. Pro lektvaristu nyní Bellatrix hrozbu nepředstavovala. Udělala z něj svého otroka, navíc byl Sareh příliš schopný kouzelník, aby se ho chtěla hned zbavit. A jak Draco správně podotkl, byl dokonalou pojistkou. Horší bylo, že Harry ze své hlavy nemohl dostat jeden konkrétní obrázek. Tvář Snapea těsně předtím, než se přemístili zpět do Bradavic. Vypadal zvláštně. Ano, byl také zasažen kletbou, která mu ale nemohla ublížit, dokud jeho viteál zůstával nezničený, přesto se na té tváři Harrymu něco nezdálo. Chtěl být u něj, chtěl ho vidět, ujistit se, že je v pořádku. Pokusí se u ředitelky být jen nezbytnou dobu, také se přesvědčit, že se z toho dostane a pak musí okamžitě za Severusem.

Minerva ležela v posteli ve svých soukromých komnatách. Harry nejistě vstoupil a po jejím slabém kývnutí zaujal židli vedle nočního stolku. Žena byla bledá a v jejích očích chyběl obvyklý energický lesk.

„Hrozně mě to mrzí, paní ředitelko," sklonil studem hlavu. Neměla tam být a také příště dohlédne na to, aby se to neopakovalo.

„Harry, není to tvoje vina, všichni jsme věděli, co čeho jdeme a konkrétně já, slečna Weasleyová a paní Narcissa jsme to riziko přijaly," uklidňovala ho. Harry chvíli pozoroval své boty, než se na Minervu podíval.

„Bylo to moc zlé?" zeptal se opatrně. Ředitelka zavrtěla hlavou.

„Jen pár zlomených kostí. Už nejsem nejmladší, a pokud nemusím, tak nelétám," ušklíbla se. Harrymu do smíchu nebylo, ale její optimismus ho víceméně upokojil a naladil do veselejší nálady.